funkcionalismus je myšlenkový proud postavený na výzkumu Emile Durkhaima, jenž se na společnost kouká více jako na celek. Zkoumá její vnitřní strukturu, a způsob, jak díky každé své části drží pohromadě. Podle funkcionalismu se společnost směřuje k těžišti (ekvilibriu). Chápu, že zní trochu divně, že by společnost měla těžiště, ale uvědomme si, jaké změny musely malé firmy zavést, když se objevil Amazon (nebo alza) Místní obchody musí hledat nové způsoby, jak přilákat nové zákazníky a obnovit tak rovnováhu. Podle teorie funkcionalismu společnost tvoří více propojených celků. Mezi ty se řadí instituce, které se starají o potřeby společenství. Řadí se mezi ně například školy, banky, firmy, ale také manželství, zákonodárné instituce, média, nevládní organizace, zdravotnictví, náboženství, armádní policie a spousta dalších. Dalším uskupení je něco, co Durkheim nazval sociálními fakty. Jsou to způsoby myšlení a chování vytvořené společností, které existovaly dříve než jakýkoli jedinec a budou existovat i když všichni zemřou. Jsou to jedinečné objekty, které nikdo nemůže ovlivnit. Vliv mají naopak na každého, ale znát jsou pouze tehdy, když se jim brání. Příkladem sociálního faktu je právo. Víme, že existuje, ale nevšímáme si ho, dokud ho neporušíme. Dálšími příklady jsou morální zábrany, náboženství a sociální proudy, jako například sebevraždy, nebo porodnost. Možná se teď divíte, jak může být sebevražda sociálním faktem. Když spáchá sebevraždu jeden člověk, nemá to vliv na přítomnost sebevražd ve společnosti. Sociální fakta částí společnosti jako takové, ale podle durkheima nejsou zbytečné. Společnost je však více než jen soubor svých částí. Je na nich závislá stejně jako je buňka závislá na svých součástech. Každá část buňky má vliv na určitou životní funkci buňky, která je ale závislá na všech ostatních částech. Kdyby všechno dohromady nefungovalo tak, jak má, buňka by zemřela. Společnost funguje úplně stejně. Každá její struktura má funkci, která splňuje její potřeby. A všechny struktury se podílejí na vytvoření rovnováhy. Vezměme si například školy. Ty vzdělávají žáky, aby si mohli najít dobré zaměstnání a podporovat tak celou komunitu. A firmy poskytují veškeré služby. A zákonodárci udržují ve společnosti pořádek. Tyto záměrné a uznávané vlivy institucí na společnost jsou známy pod názvem zjevné (?) funkce. Ale někdy mají tyto instituce na společnost nezáměrné vlivy. Školy napomáhají studentům i učitelům k socializaci a vystavují studenty novým aktivitám v rámci mimoškolních aktivit (/zájmových kroužků) Velké firmy spojují lidi napříč společnostmi. Tyto vlivy nazýváme jako latentní funkce. A jsou mnohdy nepřímými důsledky institucí. Durkheimovou hlavní otázkou bylo: "Co drží společnost pohromadě?" Jakto, že je relativě stabilní, i když mizí tradice a mění se zvyky? Myslel, že se lidé sdružovali kvůli tomu, co měli společné. A že každý byl soběstačný. To ale funguje pouze v malých společenstvích. A my víme, že společnosti se vyvíjí a rostou. Malá společnost se postupem času vyvine ve velkou a každý jedinec se stane závislým na ostatních. Ale co tento vývoj společnosti způsobuje? Hlavním důvodem je růst populace v rámci malého prostoru. Najednou už není dostatek místa na to, aby měl každý ke své obživě svou vlastní farmu. Takže jen malé množství farmářů pěstuje dostatek jídla pro celou komunitu, ale nezbývá jim čas na další nezbytnosti, jako například výrobu oblečení, nebo výrobu šatů. Lidé, kteří teď nemusí farmařit se nyní věnují jiným povoláním jako je například krejčovství, nebo učitelství a každý se stává závislým na jiných, aby se jim nadále dobře dařilo. Lidé se soustředili na jednu činnost, což způsobilo vzájemnou závislost. Tato je tím, co společnost drží pohromadě. Teď jsou na sobě lidé závislí kvůli zboží a službám. Je potřeba vytvořit způsob distribuce stejně tak jako najít způsob řízení výroby. Podle funkcionalistického modelu společnosti, změna v produkci, distribuci, nebo jejich řízení způsobí změnu v obou ostatních faktorech tak, aby byla udržena rovnováha ve společnosti. Změna ve společnosti je ale nepříjemná, ohrožuje rovnováhu i vzájemnou závislost lidí v rámci té společnosti. Instituce a struktury společnosti se přizpůsobí jen tak, jak je to nezbytné k udržení této vzájemné závislosti. Dobrá, to by mohlo stačit. Funkcionalismus je pozitivní způsob nahlížení na společnost s jejím těžištěm a institucemi, které všechny naplňují potřeby té společnosti, kterou vytvářejí. Má to však pár háčků. Funkcionalismus se zaměřuje čistě na instituce a přehlíží tak důležitost jedince. Jedinec je sice zohledněn, ale nic, co udělá vlastně na společnost nemá vliv. Mimo to nedokáže vysvětlit společenské změny a konflikty. My víme, co se děje, ale funkcionalismus je tak zaměřen na udržení rovnováhy, že počítá jen s malými, nepodstatnými změnami a žádný konflikt vlastně nemůže nastat. Struktury společnosti se přizpůsobují jen tak aby znovu našly tuto schopnost. Takže nemůžeme společnost pochopit pouhým zkoumáním jejích částí. Funkcionalismus je užitečný pro chápání toho, jak společnost funguje, skrze zkoumání jeho vnitřních součástí.