Rok po ukončení druhé světové války přednesl bývalý britský premiér Winston Churchill na univerzitě v americkém Fultonu Projev, ve kterém zazněla tato slova. Od Štětína na Baltu až po Terst na Jadranu byla napříč celým kontinentem zpuštěna železná opona. Co to ale byla železná opona? Jak vypadala? A zachovalo se z ní něco až do dnešních dnů?
Po porážce nacistického Německa se velká část světa během pár let rozdělala na dvě zcela odlišné části západní blok a východní blok. Západní svět, v němž nejvyšší úlohu hrály spojené státy americké, byly založené na kapitalismu a demokracii, zatímco na východě panovala centrálně plánovaná ekonomika a diktatura komunistických stran. Většina vlád v zemích východního bloku byla navíc podřízená Sovětskému svazu.
Mezi oběma velmocemi vládla již během války nedůvěra, která po vítězství nad Německem velmi rychle přerostla v otevřené nepřátelství. Pro následující desetiletí se vžylo označení studená válka. Proč zrovna studená? Protože ani přes velký antagonismus nedošlo mezi oběma bloky k žádnému otevřenému neboli horkému konfliktu.
V Evropě hranici mezi východním a západním blokem definovala do značné míry demarkační linie, na které se měla na konci druhé světové války sejít spojenecká vojska, ve východním bloku se tak ocitla většina zemí východní a střední Evropy, včetně Československa. Do východní sféry vlivu připadla i sověty okupovaná část Německa, kde byla roku 1949 vyhlášena Německá demokratická republika. Zbytek země spolu se západním Berlínem se připojil ke státům západního bloku.
Komunistické státy postupně ohradili své hranice se zeměmi západního bloku. Uzavření hranic se odůvodňovalo ochranou před západními špiony a obranou v případě vojenského napadení. Hlavním účelem neprostupné hranice, které se začalo říkat železná opona, však byla snaha zabránit vlastním občanům v útěku na západ.
V Československu vedla železná opona po hranici s Bavorskem a Rakouskem. Toto území utrpělo už těsně po válce. vyhnáním obyvatel německé národnosti, což vedlo k zániku mnoha stovek obcí a přeměně rozsáhlého území kulturní krajiny v neobydlenou pustinu. Výstavba železné opony znesnadnila život v pohraničí ještě více.
Do dvou kilometrů od hranice bylo vytyčeno tzv. zakázané pásmo, v němž nesměl nikdo trvale bydlet a vstup do něj byl povolen jen se speciální propustkou za doprovodu pohraniční stráže. Na zakázané pásmo navazovalo až do vzdálenosti 6 km od hranice takzvané hraniční pásmo, kde směly trvale žít jen prověření lidé. Vstup cizincům byl stejně jako v zakázaném pásmu povolen jen s propustkou.
Ochrana hranice byla svěřena pohraniční stráži, která v průběhu své historie spadala pod různá ministerstva. Do pohraniční stráže byly povoláváni prověření branci základní vojenské služby. Ve výzbroji měly různé ruční zbraně, ale třeba i obrněné transportéry nebo protitankové kanony.
Z pohraničních stráží je neodlučně spjat i pes, který se dokonce dostal i do jejího znaku. I když pohraničníci násilím bránili vlastním spoloobčanům v opuštění státu, je nutné zmínit, že mezi obyvatelstvem v pohraničí bývali velmi oblíbení, protože často představovali jedinou fungující složku státní zprávy v těchto zanedbaných regionech. A jak vypadala samotná železná opona? Tu tvořili tři ploty, vyrobené ze zhruba dvoumetrových dřevěných kůlů a osnatých drátů. Rozestup mezi každou stěnou byl tři metry.
Plot byl navíc doplněn pásem rozhorané půdy, v níž případný narušitel zanechalo své stopy. Silnice byly přehrazeny závorami nebo betonovými záterasy. V prostoru se pohybovaly hlídky po hraniční stráže, které měly k dispozici různé pozorovatelny. Od poloviny 50. let byly navíc dráty ve střední stěně zátarasu napájeny vysokým napětím a na mnoha místech byly položeny miny.
Tato opatření se stala osudným mnoha lidem, kteří se snažili železnou oponu překonat. Miny a dráty vysokého napětí však zabili i spoustu členů pohraniční stráže a nespočet kusů zvěře. Provoz železné opony se stával velmi nákladným a vysloužil si i kritiku západních států.
a organizací chránicích lidská práva. V polovině 60. let bylo proto opuštěno od využívání min a drátů vysokého napětí. S tím došlo i ke změně koncepce ochrany hranice. Drátěné záterasy byly posunuty dále do vnitrozemí a vysoké napětí bylo nahrazeno slaboproudem, který signalizoval narušení plotu.
Hlídka pohraniční stráže tak měla dost času zadržet uprchlíka, který překonal záteras a snažil se dostat dále k hranici. Z pohraniční stráží se počítalo i v případě vypuknutí válečného konfliktu se západním blokem. Pro tento účel byly v zakázaném pásmu vybudovány linie polního opevnění a stovky bunkrů, složených z železobetonových prefabrikovaných konstrukcí.
Pohraniční stráž by však v případě války neměla velkou šanci na přežití. I přes své vybavení obrněnými transportéry a protitankovými děli byly pohraničníci stále jen lehkou pěchotou, která by nedokázala dlouho vzdorovat obrněným divizím západního bloku. V případě vypuknutí války se počítalo, že by pohraniční stráž dokázala zdržet nepřítele jen na 15 minut. Během této doby... se dále ve vnitrozemí měly připravit jednotky československé lidové armády.
Na přelomu 80. a 90. let došlo ke zhroucení komunistických režimů ve východní Evropě. Symbolem těchto událostí se stal pád berlínské zdi 11. listopadu 1989. Hranice do západního světa se znovu otevřely a železná opona byla během krátké doby demontována. Její pozůstatky však v pohraniční krajině můžeme nalézt dodnes.
Nejčastějším reliktem železné opony, který můžeme spatřit dokonce i na leteckých fotografiích, jsou lesní průseky, kterými vedly drátěné záterasy. V terénu lze z těchto záterasů nalézt klubka osnatého drátu, porcelánové izolátory z plotů s vysokým napětím nebo dřevěné kůly, které jsou dnes v pohraničí často druhotně využívány jako ohrady pro dobytek. Po pohraniční stráži se zachovaly její budovy a pozorný hledač dokáže nalézt i zbytky okopů pro vojenskou techniku nebo betonové bunkry.
Pozůstatky železné opony zkoumá nově rozvíjený obor archeologie konfliktů 20. století. Odkaz na výzkumy naleznete v popisu videa. Za celou dobu existence železné opony zemřelo v Československu při pokusech o její přechod kolem 300 osob. Většina z nich byla zastřelena příslušníky pohraniční stráže.
Železná opona si také vzala život šestistovek pohraničníků, kteří zemřeli během pracovních nehod v nepřehledných přestřelkách se svými kolegy nebo spáchali sebevraždu. Pouze deset pohraničníků bylo zabito narušiteli státní hranice. Snad už se nikdy nevrátí doba, kdyby nás od našich sousedů dělala podobně smrtící železná opona.