Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás přivítal u dalšího videa. Tentokrát uovšem nejsem sám, bude mě doplňovat Jakub z kanálu Věděli jsi. Je to tak, stejně jako kolegové z kanálu Edisko, tvoříme edukační videa a to jak na platformě YouTube, tak i na platformě Instagramu. Všechno podstatné samozřejmě naleznete v popisku, ale teď k tématu.
Na den přesně před čtyřmi stylety, 8. listopadu roku 1620, Se na Bílé hoře poblíž Prahy střetla armáda českých stavů, svojísky císaře Ferdinanda a katolické ligy, a proto si tohle výročí připomeneme videem o 30. leté válce. Ta začala jako střet habsburských katolíků a českých protestantů, ale rychle se z ní stal celoevropský politický boj o moc. Všechno to začalo u nás, v zemích tzv.
Koruny České, kterou ovládali habsburskí císaři, což byli většinou přísní katolíci. V Čechách ovšem bylo víc protestantů a platil tu Rudolfův majestát, který měl zaručovat náboženskou svobodu, jenže Habsburkové tenhle slib nedodržovali. Za císaře Matyáše byly bohoslužby protestantů ještě povolené, ale církev začala bořit některé jejich kostely, no a pak byl za následníka císařského, a tedy i českého trůnu, prolášen Ferdinand II. Štýrský, krutý a neuvěřitelně zbožný odpůrce reformace. V tu chvíli českým stavům, tedy hlavně měšťanům, došla trpělivost.
Skupinka těch nejradikálnějších v čele s Jindřichem Matyášem Turnem vyrazila v květnu 1618 na Pražský hrad a vyhodila z okna dva místodržící a jedno jejich písaře. Měl to pro ně být trest smrti, ale všichni tři pát z druhého patra přežili. Tahle druhá pražská defenestrace nicméně ostartovala stavovské povstání.
Hned další den těši obnovili vlastným vládu 30 direktorů. Později neuznali Ferdinanda II. a českým králem místo toho korunovali Friedricha Falského, což byl německý kalvinista, takže také protestant. V Německu byla situace podobná.
Taky tam proti sobě stáli protestanti a katolíci a vznikla tam i katolická liga, která se připojila na stranu Habsburku. Stejně tak císaře podpořilo Bavorsko a Španělsko, kde taky vládly Habsburkové. Naopak k českým stavům se teď přidla Morava.
Dvě z nepřátelné strany tady máme. Válka může začít. Jelikož se tahle první fáze týkala hlavně českých zemí a německé falci, říká se jí válka českofalcká. V roce 1620 se české armádě Kryštofa Haranta z Polžic a Bezružic podařilo proniknout až k Vídni, ale pak se musela zase stáhnout.
A teď se dostáváme k té bitvě na Bílé hoře. Císařská a katolická vojska měla asi dvojnásobnou přesilu a unavení stavové se po dvou hodinách rozutekly. Friderich Falský utekl domů do Falci a Morava a Lužice se vzdali. Definitivním koncem byl pro Čechy 21. červen 1621, kdy bylo na staroměstském náměstí v Praze popraveno 27 českých strujců z Pahovského povstání.
Dnes tento masakr nazýváme jako poprava 27 českých pánů i přes fakt, že pět z popravených byly německé národnosti. O šest let později vydal Ferdinand obnovené zřízení zemské, které uzákonil absolutismus a jediným povoleným náboženstvím. určilo katolické chřestňanství.
Komu se to nelíbilo, tomu nezbylo nic víc, než se ostěhovat. Mezitím se začaly k boji proti Habsburgům přidávat další protestantské státy. Boj za svobodu návoženství pro ně ale byl jenom záminkou. Bez skutečnosti jim šlo o území, o moc nebo třeba o obchodní postavení.
V roce 1625 vznikla protestantská koalice Anglie, Nizozemí a Dánska. Ale reálně se do boje vydal jenom luteránský dánský král Kristián IV. Abychom mohli pokračovat, musíme zmínit Albrechta z Wallstejna.
To byl obyčejný protestantský šlechtic, který ale přeběl nástravu císaře a různými pochybnými způsoby získal hromadu peněz, obrovské pozemky i vliv. Například nechal razit tzv. dlouhé mince, v níž bylo málo stříbra, takže neměli správnou hodnotu. Kromě toho to byl ale taky schopný vojevuce a měl vlastní disciplinovanou armádu, se kterou bojoval pod císaře Vyboku. Slavil jeden úspěch za druhým.
Nejdřív porazil dány u Desavy, pak se proboval až ke Kodani a nakonec jednoděl podepsat líbeckou mírovou smlouvu. Dalším vyzývatelem Habsburků bylo Švédsko, konkrétně král Gustav II. Adolf.
Habsburkové se začaly Waldštejnově moci trochu děsit a tak ho zbavili velení, což byla ale obrovská chyba. Švédsko bylo velmocí a Gustav měl revoluční taktiku i skvělé dělostřelectvo. Takže katolíky u Breitenfeldu úplně rozdrtil.
Rozdíl byl také v tom, že Švédové bojovali jako přesvědčení protestanti, zatímco ostatní arabády byly poskládané z různých cizích nejatých oddílů. Hlavně z mušketýrů a pikenýrů s pětimetrovými píkami. Takzvaní Landsknechti prostě bojovali za toho, kdo jim nabídl větší žolt. Nešlo jim o víru, ale jen o peníze a kořist.
Kudy prošli, tam kradli, rabovali, vraždili. Proto bylo třeba severní Německo na konci války úplně zdevastované. Zpátky ke Švédům. Ti dál vítězili a společně se saskými vojsky vtrhli do Prahy, takže Habsburkové museli znovu nasadit Waldštejna.
Ten sesa si začal vyjednávat a se Švédy se střetl u Lucenu roku 1632. Vypadalo to na švédské vítězství, ale král Gustav v boji padl, což podlomilo švédskou morálku, když se císař dozvěděl, že Waldštejn bez jeho souhlasu vedl mírová jednání, prohlásil ho za zrádce a nechal ho zavraždit. Mír sesa si nakonec Habsburkové stejně uzavřeli a zbytky Švédů zahnali s pomocí španělské armády, takže už se zdálo, že bude na chvíli klid. Jenže takový šťastný konec pro Hausburky se vůbec nelíbil francouzům. Přestože Francie byla z větší části katolická, rozdala se využít příležitosti a omezit habsburský vliv tím, že se přidá na stranu Švédů a dalších protestantů.
Poslední fáze je tedy známá jako Válka Švédsko-Francouzská. Francouzi obsadili pár pevností ve svaté říši Římské a vítězli taky proti španělským habsburkům, třeba v bitvě u Rukroa. Švédové včele s Torstenconem zase vyhrávali krvou bitvu u Jankova a pokračovali směrem na Prahu. Tou dobou už ale začala mírová jednání ve Vestfálsku. Obě strany byly vyčerpané a v roce 1648 se tedy domluvili na takzvaném Vestfálském míru, který měl všechno vrátit do původního stavu.
Třicetiletá válka tedy nemá jednoznačné vítěze a poražené, i když některé země byly s výsledkem určitě spokojenější než jiné. Třeba Švedové díky míru získali několik pobřežních pevností a tím pádem i kontrolu nad Balským mořem. a Francie si nechala území západně od Rýna, které předtím paštilo svaté říši římské.
Napak Havzburkové něco málo ztratili. Koruna Česká přišla o horní a dolní lůžci a jak jsme už zmínili, nejhůř dopadlo Německo. Švédové se ještě po uzavření míru zmocnili Hradčan a malé strany v Praze, ukradli cené umělecké sbírky a snažili se protlačit přes jediný kadlův most na pravý břeh Vltavy, ale to se jim nepovedlo.
Stáhly se i s kořistí a 30 letá válka opravdu skončila. Co do počtu, obětí šlo tehdy o nejhorší konflikt vůbec a ve Evropě si tohle místo udržela až do první světové války. Během těchto 30 let, mezi roky 1618 a 1648, přišlo oživot asi 8 milionů lidí.
V českých zemích tuhle válku nepřežila zhruba třetina obyvatel a v některých částech Německa si jejich konce nedožilo až polovina. Většina obětí přitom nepadla v boji, ale zemřela hlady nebo z důvodu nemoci. Westfalský mír také znamenal ještě větší absolutismus a i náboženská omezení byla přísnější než dříve.
Deseti tisíce protestantů museli emigrovat, mezi nimi třeba i Jan A. Moskomenský. Na druhou stranu byla tahle válka svým způsobem krok směrem k samostatnějším státům, protože moc císaře třeba v Německu dost zeslábla. To by bylo k tomuhle videu všechno.
Teď si můžete zkusit kvíz nebo opakovací kartičky. Já vám moc krát děkuji za spolupráci, samozřejmě vše postate najdete v popisku. Sledujte nás i věděl si na Instagramu a zatím čau čau.