A potom se podíváme na Německo, co se dělo za druhé světové války. A pak tu kapitolku po válce už jsem úplně zredukoval, protože abychom to nějak důstojně ukončili, protože zítra jdete do školy. To slovo eugenika, eu, pravý, dobrý, správný, pokud tady jsou biologové, tak víš, že eukariontní buníka je ta, která má pravý, dobrý, správný karion, tedy jádro.
Euploid je správný počet chromozomů v bunice, pokud tady jsou dokonce lidé v znábu ženského kontextu. eu angelion, dobré posledství, angelos, posel, dobrá zpráva, evangelium, etc. Genus znamená rod. Takže obecně úsilí o dobrý rod, organické zlepšení rasy skrze moudré užívání zákonu vědičnosti.
Chcete-li? Pojďme se podívat na tu historii. V zásadě tady naše mediky trápím už trošičku Platonem, který říká, lékařství to má být forma politiky. To, co přenese až hipokratovská přísaha, to je co si naprosto... to nového, ta hypokratovská přísaha taky prosím pěkně absolutně neodráží názory toho starého řecka v úvozovkách.
Hypokrates tu leti ustaví velmi a velmi vysoko. Ještě Platon říká, lékařství má být forma politiky, to znamená, máme nepřátelé panovníka zabíjet, přátelé panovníka máme léčit. Tak to stojí.
Jo? Paralelní korekci potom ještě z Hypokrata, tak mluví v úplně stejném duchu. Takže pokud se narodí a Nějaké dítě, které je neduživé, tak má být odstraněno na místě tajném a nezjevném. Vzpomeníme na Spartu, kde se ti novorozenci hážou ze skály a podobně. Takže nic nového.
Lékařství tedy nemá mít za svůj cíl prodloužení života, ale pouze zájem státu. A teď se podíváme, co se děje ve Velké Británii a v USA. Základní Charles Darwin za to nemohl. Byl velmi laskavý, jemný, hodný člověk, který měl velmi sympatickou vlastnost taky, že se extrémně nerad hádal. Když vydal On the Origin, tak se stáhl na venkov a už to nechal Thomasa Huxleymu, ať to za něho zahájí.
za něho vyhádá. 1859 v listopadu vyšlo o původu druhů a to, čemu dneska říkáme Darwinova teorie, to je asi pět v zásadě nemoc souvisících myšlenek. Pro naši přednášku bude důležité, že Darwin nejenom zopakoval a konstatoval, že evoluce existuje. To už se vidělo předtím. To už 1859 Jan Krtite Lamárk tady tohle napsal v tom díle Filozofie zologie, ale Darwin především uhodl i mechanismus.
Dneska bychom řekli jeden z mechanismů. Přirozený výběr. Natural selection. To znamená, Darwin najednou si uvědomil, že ta bitva probíhá nejen mezi požíranými a jejich predátory, ale daleko spíš ta kompetice probíhá mezi námi, mezi příslušníky jednoho druhu. Všichni to viděli, že sikorka má jednou ročně 8 až 10 mláďat.
Kosi nám tady hnízdí několikrát ročně v Praze. Mají 4 až 6 mláďat. Dub plodí ročně stovky žalud. Některé ryby mají na kilotělesné váhy až třeba 100 000 siker, makrál 800 000 siker, to se říká mník asi milioníker. Je to zvláštní, že se nám tady neroznožují ani sikorky, ani kosy, ani ryby.
No proč? Protože většina z nich je sežrána. A Darwin právě odhadl to, že to, kdo je sežrán, že to není úplně náhodné. Takže vychází od původu druhu, kde teda poprvé lidé se seznamují s tím, jaký je mechanismus přirozeného, nebo jaký je mechanismus evoluce.
A co je to? A v zásadě v té vědecké komunitě do deseti let od vydání o původu druhu bylo vymalováno. Tam žádný spory moc nebyly, ty spory byly tak těch opravdu prvních deset roků. Ta myšlenka byla velmi prostá, velmi logická a kdo trošičku rozuměl biologii, tak v zásadě s tím neměl problém. Kniha byla rozebrána v den svého vydání, Darwin do své smrti 1882 se dočkal čestí dalších vydání.
Nás tady bude zajímat jiný anglický filozof Herbert Spencer. A. Celý tady tenhle slide by byl na možná velmi dlouhé povídání, ale možná aspoň trošku stojí za to. Těž historikové vědy přemýšlí o jedné věci.
A to, co teďka řeknu, tak to opravdu jako nadzizím nevnucuji, protože to nikdo neví, jak to vlastně v reálu bylo. Trošku si půjčuji tady myšlenky Stanley Komárka. Jak je možný, že Darwin 1831 a 1836 jde na bíglu kolem světa, 1838 pravděpodobně už ví, co chce napsat, napíše eskubát.
esej, ale ten nepublikuje. Darvin ví, že když to vydá, tak tím dělá obrovskou bouři. Já na to nebyl zvědavej, takže on si řekl, já budu celý život zhromažděvat další a další doklady, se píšu tlusté kompendium a až umřu, tak ať to někdo vydá.
Jenomže dostává dopis od naprosto neznámého sběratele HMIZu v Brazílii, potom v Indonézii, který se jmenuje Alfred Russell Wallace. A Wallace napíše Darwinovi několika stránkových dopis, ve kterému říká, jak si myslí, že to jako v té přírodě funguje. a přebíže v Británii nějaký Darwin, který se o to zajímá. A Darwin je absolutně zděšen, protože říká, jako kdyby někdo z toho mého tlustého kompendia chtěl napsat úzký výtah, toto je přesně ten Wallisův dopis.
A teďka nakonec to vzniklo tak, že vlastně se 1848 se čte ten Wallisův dopis, pak jsou tam ty Darwinovy téze. Darwina to potom přinutí, vlastně přitlačí ho to ke zdi a přinutí ho toho 18. presa 9. listopadu, aby vydal o původu druhu. Dneska mluvíme o Darwinově teorií, protože Darwin byl mnohem slavnější, měl mnohem víc dokladů pro tu svoji vizi a taky asi byl o několik let dřív než Wallis, ale klidně bychom dneska mohli mluvit o Wallisově darwinové teorii ETC. A teďka ta otázka je... Jak je možný, že dva lidé nezávisle na sobě, oba Britové, to objeví a jsou od sebe tak třeba sedm let?
Jestli ta příroda je miliony a milion let stejná, jestli lidi o tom přemýšlí stovky a stovky let, krupice jaké? tak je možné, že to byly oba britové a že na to přišly v jedné chvíli a evidentně nezávislé na sobě. Jedna z těch myšlenek je, že to v zásadě zřejmě viděli na ulici.
To je možnost. Ranný bezuzny kapitalismus, silní vyhrávají, slabí prohrávají, žádná sociální síť pro proletariát. Survival of the fittest.
A Spencer, který je autorem tohoto termínu, Survival of the fittest a taky dalších, tak říká, tak jo, teď to zkusíme možná zase zpátky vrátit semka, protože jestli ta krásná, harmonická, moudrá příroda slaví číspě východy slunce, západy slunce, jestli tohle celé je založeno na přirozeném výběru, pak teda ta moudrá a harmonická příroda má být naší učitelkou a máme to dělat taky tak. Tak a vzniká to, čemu bychom možná dneska měli říkat sociální Spencerismus. Ujel se ten název sociální Darwinismus, ale opravdu jako Charles tím neměl moc co společného.
A Spencer teda říká, tak pokud v té přírodě je boj silných proti slabým, tak to udělejme teda taky. Napodobujeme tu přírodu, buďme taky harmoniční, jako je ta příroda. A politické poselství je zřejmé, samozřejmě rasismus, glonialismus, imperialismus, kapitalismus, volné soutěže. Žádná sociální síť pro proletariat a podobně, protože prostě silní vyhrávají a slabí prohrávají a tak toto má být.
Tak, poprvé uděláme poznámku pod čarou. Přírodní vědy zkoumají to, co jest a etika zkoumá to, co by mělo být. Jaký typ je... je ten správný.
A tady z tohle uvažování, dneska se s ním ještě setkáme v osobě Adolfa Hitlera, tenhle typ uvažování dostává název naturalistický omil nebo naturalistický chybný závěr. Je to filozofický koncept, který má třeba 3-4 kteří někdo říká šest různých významů, nás bude zajímat ten, že to, co se v přírodě děje, to se tam děje bez morálního znaménka. Pokud poměnu nějaké pokusy z primáty a z lidoopi a podobně, tak zdá se, že pouze my máme smysl pro etiku, pouze my jsme vymysleli soucit, pouze my taky se dokážeme cítit do toho, co si myslí ten druhý člověk. Opakuji teďka pokusy, které byste mě mohli jmenovat z lidoopi a s dalšími, tak trošičku dávám...
stranou, ale v zásadě myšlenka toho je taková, že nelze hledat morální vzory tam, kde nejsou. Ten kapr není ani dobrý, ani zlý, ale ani třeba jestřáp. Není nelítostný nebo krutý, prostě on jako je.
A Daniel Denet, který ho možná znáte jako tvrdý ateista, tak ten má ten pojem intencionalita a ten říká no tak intencionalita 0. stupně jsou třeba rostliny. Denet říká, u pampelišky není nikdo doma. Zaklepete a jako Tam není respons.
Je to živý organismus, roznožuje se všechno, všechno, všechno, ale tam není tohle. První stupeň vím, že jsem, druhý stupeň vím, že seš ty, třetí stupeň já vím, že ty víš, že já vím, takže tady už můžu začít klamat, ale tohle zřejmě příroda za ten třetí stupeň se nedostává, takže těžko hledat morální vzory tam, kde nejsou. Nemůže být mým morálním vzorem ani slavík, ani tučňák, ani lev, ani orel.
protože zřejmě ta liška v tom kurníku není schopná nahlédnout situaci z pozice té dávené slepice. Zřejmě ji jako nedocvakne, že ona třeba trpí nebo kdo ví, kdo ví co, protože má to jenom tu intencionalitu toho prvního stupně. Takže pouze člověk říká...
Jo, jo, jo. vybázan ze svého okolí. Herder říká, že je propuštěn z přírody.
Hezky, že příroda je harmonická, ale tam opravdu zdá se, že tam nejsou morální vzory. Pokud chci inspirovat přírodou, tak co to bude? Budou to pelikáni, kteří kooperují při lovu, to je fajn, nebo kos, který krmí s obětavostí mláďátka, nebo tučňáci, a nebo to budou gorily, který zabíjí vlastní mláďata, nebo mravenci, kteří jsou otrokářtí, ale prosím pěkně že někdy zotročují i svůj vlastní bruch, některý druhý a tak dále. Takhle se moc nedá inspirovat.
Tak, citát Friedricha Nietzscheho, toto je jakoby to řekl nějaký hodně tvrdý darvinista, slabí a nezdařenci, ať zhynou, to je první příkaz naší lásky k lidem. A pro nás bude důležitá postava darvinová bratrance Francise Geltna, který sám nemá děti a který v 1863 razí termín Nature Nurture. Tit To se učí každý studentík na základní škole už dneska pomalu, že to, že já tady takhle stojím a že vypadám, jak vypadám, toto můžou geny mých rodičů, které mě nějak předali pro rodiče a podobně. A za druhé, za to může taky to, jak jsem byl hnojený, nebo jak jsem jedl a podobně. Vy jste třeba bonzaje, vy jste hnojené pole, vy jste třeba, co já vím.
Takže podne být dlouhodobě, třeba může taky zafunkovat. Takže geny a geny a prostředí, nature a nurture. A důležité je...
Ježíš o 20 let později Francis Galton zavádí pojem eugenika. Poprvé mám 1883. Připomeňme, že v tuto chvíli Britové moc absolutně netuší, co je to genetika. O Darwinovi se ví, že Mendlowu práci Frzuche i Brb Flansenhybriden má ve své knihovničce, ale nerozřezanou, takže ji nečetl.
Má to jenom tak, jak to šlo z té tiskárny. Darwin moc nevěděl, co se dědí a jak. Opět by to byl námět na několik odstavců. Blending inheritance, směsná dějičnost, červené víno, bílé víno, růžové víno, potom jak je průměrem rodičů. Pokud by to tak bylo, tak pak pochopitelně a samozřejmě evoluce nemůže fungovat, protože když se objeví nějaká ta hopeful monster, taková ta nadějná obluda, tak pochopitelně s kým se rozmnožovat, jo?
S někým průměrným, takže první generace bude jako trošku lepší, další, další, další a pak se to celý vyředí, jo? Dobový příklad, trošičku rasistický, ale dobový. Když bylo z Troskota na ostrovi obsídlené samými černochy, tak jako výborně, tak první generace budou míšenci, no a za čtyři generace už budou vlastně všichni černí.
Protože to se celý takhle vyředí. Takže nikdo ještě nevěděl, co se dědí vlastně a jak. A teďka přichází obrovské natření pro eugeniku, protože si lidi poprvé uvědomili, že teď jsme pochopili, jak funguje evoluce a to, co ta příroda dělala slepě, systémem pokus omyl, po miliony let, tak teďka pojďme do toho rozumem.
Pojďme to udělat rozumem. Několik vtipných obrázků, které za chvilku tak vtipný nebudou. Galton vášní ví statistik, kdykoliv můžeš počítej. Galton byl znám různými vtípky, například v tři přednáškách se střílel.
když ho to nudilo, tak si dělal čárečky, kdo se vrtěl z těch posluchačů a potom to publikoval v Science a tím, jak si hodnotil kvalitu těch učitelů a podobně. Teďka ale všichni věděli, že jsme schopni vyšlechtit docela zajímavý zvířata. Všem bylo jasný, že ta kráva, kterou mám v tom chlévě, je teda hodně daleko od toho divokého pratura.
Podobně to domácí prase. Podobně všichni věděli, že ten závodní chrt je už něco úplně jiného než ten vlk. A teď samozřejmě byla ta otázka, tak co kdybychom to zkusili jako s lidma? Co by se stalo teda? Kdybych nepřestal šlechtit krávy a šel teda do lidí, protože už jsme pochopili, jak to funguje.
Přerozená selekce a podobně. Tak, teď ty vtipné obrázky. Já zaprvé obželovával katolickou církví v Geltonu, protože říkal, že že to je hrozný, protože se nemůžou propagovat ty... a tak dále. Potom taky zkoušel, jestli modlitba funguje a počítal lodě, které se potopí cestou do Ameriky a buď ty lodě vezly prostitutky, nebo měchy, nebo zboží a předpokládal, že teda měši zřejmě budou zbožnější a vyšlo mu to, že se to potápí úplně stejně všechno, že to je jedno.
pravda, teda tak jo. Mapu krásy si dělal, teda to našim anglickým mluvícím studentům neukazují tady tenhle slide. Nejkrásnější tedy v Londýně a myslím, že nejhorší v Aberdeenu.
Potom teda taky taky jako první zavedl otisky prstů do policií. Takže to, že policie s ním má otisky prstů, tak za to může brtranec Charlesa Darwina. A teď se vlastně zkoumá, co se tak všechno dědí. Tak všichni třeba věděli, že nejspíš gen pro seafaringness, pro daleké cesty na moři, bude pravděpodobně sedět na chromozomu Y, protože to byli samý chlapi, tak se čekalo, že to budou takhle.
Tady se zkoušeli dělat jako nějaký rodokmen konstruktéru lodí, to je ten genetický handec tady, kolečko je žena, čtereček je chlapík atd. Takže dokonce gen pro, nebo geny pro tohle. No a tady už nám ten úsměv trošičku stuhne, protože tady Galton říká, tak kdybychom dvacetinu financí který vrážíme do šlechtění krav, co kdybychom to dali do šlechtění lidí?
Co kdybychom si teďka mohli vybrat, kdokoliv z vás, kdybyste si mohli vybrat a teďka se tady postavili a teďka tady dělat ty snědky, mezi těmi opravdu jako velmi inteligentní, jsou tady všichni velmi inteligentní, to je co jedno, ale kdybychom opravdu takhle mohli vytvořit ty nové velekněze, takové té nové lidské rasy a tak, jako ta kráva se líší od toho pratura, tak si zkuste představit, jako co kdybychom teda opravdu začali... šlechtit lidi na třeba inteligenci nebo podobně. Muži a ženy současnosti jsou podobní párižským psům východního města ve srovnání s tím, kam bychom se mohli dostat.
Další citát, takže tak jako teda můžeme pozorným křížením získat třeba ty chrty na závod nebo podobně, tak zkusme teda tohle udělat teďka s lidmi. Galton si velice pochvaloval německé univerzity, kde byl prý zvyk dobový, že si slovutní profesoři brali ty svoje mladíčké studentky, takže říkal, že to je dobrý právě, protože tam se to krásně všechno namixuje a vznikne z toho tam ta inteligentní skupina. Teď se moc neviděl, co se všechno dědí, protože opět genetika v tuhle chvíli je široká.
ještě nebyla známa. Tak craving for a drink, dneska si myslíme, že alkoholismus opravdu má jakousi dědičnou složku, ale právě tady je důležitý to poslední, to feeble-mindedness, protože do toho právě zase přijdou ty myšlenky Herberta Spencera, které... který má velice jednoduchou logiku. Je zajímavý, že všichni, kdo mluvili o eugenice, tak sami se považovali za ty dobrý. To jsme vlastně my, kteří říkali tohle.
A myšlenka byla jednoduchá a tautologická. Ti bohatí, a mocní musí mít dobré geny, protože jinak by byly chudí a chudí a nemohoucí. A naopak proletariát, prostitutky a všichni teda chudí a kteří jsou bez moci reálné, tak musí být feeble-minded.
A tohle nějak, který musí být v těch genech zajištěný. Takže vlastně podle výsledku se odhadovalo, jak to je. No a teďka to obrovské natření, to, co příroda dělá slepě, pomalu a nemilosrdně, tak teďka pojďme... do toho rozumem a zkusme vyšletit opravdu toho dobrýho člověka. Teďka přichází 1865, kdy Mendel publikuje to Frzucha i Vrflansenhybriden a Mendel udělá obrovský výbuch.
Opět Mendel by si jistě zasluhoval samostatnou přednášku, protože ten jeho genius byl neuvěřitelně jiskřivý. To, co se učí na středních školách o Mendlovi je sice pravda, ale absolutně nám to neodhalují. je to drama toho jeho života, ale především drama těch výsledků.
Tak Mendel si bere fialový hrášek a bílý hrášek. Teď to skříží a ten potomek je fialový. Wow, žádná smyslná dějičnost. Potomek se zcela podobá jednomu rodiči.
My všichni víme, že my známe typ dějičnosti, kde se to dědí všechno nebo nic. Dějičnost pohlaví třeba, samozřejmě u člověka. A najednou on to dokázal pro barvu květu. Vybral si sedm znaků a všechny mu takhle jezdili, takzvaná úplná dominance.
Nula nebo jednička, černá nebo bílá. Já bych to publikoval a byl bych slavnej. Mendl ne, ten si zjistil, tak zkusíme toho křížence ještě samozřejmě.
sprášit. To znamená, že to nemůžete dělat se zvířatkama. Že pil přenesete na bliznu téhož květu a najednou vám Najednou jste fialové samozprávšené rostlinečky, máte fialové rodiče, fialové rodiče, v 25% případů vznikne bílý potomek. Tak to už je teda jako úplný mistérium.
Jak to, že dva fialové rodiče můžou mít bílého potomka? Videl právě pochopil to, že ty geny se v nás setkávají, já jsem jejich převozník časem a nezměněné je předávám dětem. A další příběh kolem toho byl.
Takže tohle, kdyby věděl Darwin, tak by měl mnohem, mnohem klidnější spaní. Mendel jako první teda řekl, co se dědí a jak se to dědí. Pak samozřejmě byl jako dlouhý, dlouhý spor, co teda vlastně je to chemicky. Všichni mysleli, že budou to spíš proteiny a jak jistě víte, až 1944 Thomas Avery přichází jako první s myšlenkou, že to je spíš DNA než proteiny. A až 1952 Albert Hershey a jeho mladíčka asistentka Marta Čízová dokazují teda, že dědičnou substancí je DNA a 1953 Watson s Crickem už...
už publikují 25. dubna v Natureu Double Helix. Pak už to jde rychle. Mendel jako první teda vlastně řekl, jak funguje dějičnost. No a teďka tohle všichni měli před očima.
Když Darwin nesl o původu druhu do nakladatelství, tak ta nakladatela mu říkala radši napište, jste měl napsat něco o holubech. To by si lidi kupovali víc, protože to všichni věděli, že takhle to nějak funguje. A teď si, říkám studentům našim, představte si, kdybyste tady začínali třeba se žirafou.
Jak by to byla žirafa, kdyby to byly ze včík třeba, nebo kdyby to byl Bernardín třeba, nebo podobně, nebo ze slonem, kdybyste začínali. Nejednou člověk vidí, že zrovna tady tohle je prostě strašně plastilínovitý. Jak uděláte z toho kokor španěla a pudlíka a vlčáka a čivavu a čauča a podobně. A samozřejmě spousta těch plemen, kdybychom je pustili do lesa, tak nepřežijí první noc, ale tohle jsme schopni z toho udělat. Vize byla jasná, tak zkusme tohle teda udělat s člověkem.
Jo, nyní musíte... jako výchozí zvíře Canis lupus, ale dejme tam homo sapiens. A teďka zkusme to nějak narvat.
Takže první nápad byl, udělíme tu pozitivní eugeniku, to znamená, pojďme ty dobrý, ty bohaté, ty mocné přemluvit k tomu, aby se začali rozmnožovat. To se nikdy moc nedařilo. Známo, že nejlepší antikoncepce je vysokoškolský diplom.
To opravdu takhle nefunguje. Takže to nešlo nikdy moc. Ten program lépe. Lebensborn, o kterém krátce budeme mluvit, tak to bylo opravdu spíš taková, jako krok, jako velmi špatným směrem a Němci při začátku dochází peníze, tak to bylo skoro první, co zrušili.
Pak ta negativní euganika, ta se na neštěstí v dějinách začala dařit mnohem a mnohem lépe. Teďka pozor na ty tři kroky, protože se nám to znovu celý vrátí v nacistickém Německu. První nápad byl, tak pojďme ty feeble-minded, pojďme dát někam za plot.
Pojďme, Leonard Darwin říká, to je jedno, jestli to nazvete klášter nebo většinou. vězení, prostě dejme je někam za plot, ať si tam dělají, co chtějí, ať se tam třeba klidně jako rozmnožují, ale segregujme je z té zdravé společnosti, aby nám tady nezavazeli, teď se počítalo v Americe, kolik potomstvo jedné prostitutky bude stát státní pokladnu a podobně. Druhý nápad byl, no tak pojďme klidně ať tady žijí s námi, ale pojďme je vysterilizovat, protože když je vysterilizujeme, tak tím ušetříme státní pokladně obrovské peníze, protože se nemusíme starat o ty jejich potomky a podobně. Dokonce tady byly takové ty argumenty, tak podívejte, když by byla válka, tak my po těch našich mladých chlapcích, inteligentních, silných, budeme chtít, aby za nás bojovali a aby položili i oběť nejvyšší, vlastní život.
My po těch mentálně nemocných vlastně nechceme, aby za nás umírali, ale přece jenom jako určitou oběť po nich taky chceme, tak je prostě vystralizujeme, abychom ušetřili a abychom nemuseli platit to potomstvo. A tady se Amerika zastavila. Hitler potom jde o tu jednu otáčku dál, poté, co jsou zváženy varianty segregace a sterilizace a půjde tedy přímo na genocidu a jak to dopadlo, tak uvidíme za chvíličku. Natření 19. století. Zatím jsme ještě v 19. století, všichni jsou velice natření, všichni mají pocit, že teď jsme opravdu přišli na něco zajímavého.
Self-direction of human evolution. Tak konečně teďka do toho půjdeme a teďka ty kořeny, ze kterých ten je. eugenický strom vychází, jsou v podstatě všechny vědy, co známe.
Genetika, antropologie, geologie, religion jsem tady někde našel dokonce, psychology. Co jste schopni si představit, jak z toho vyrůstá ten strom eugeniky a teďka konečně tomu člověku dáme směr, kterým se bude ubírat. Propagátoři eugeniky Nebojíme se tady těchto men, protože tady ještě není holokaust.
Ještě pořád je toto natření, jako pojďme rozmočme ty, kteří jsou dobrý. Roosevelt píše, uvědomí se, že máme jedinou povinnost, abychom rozmržili občany správného typu, kteří by za sebou zanechali svou krev. a nemůžeme dovolit poručování líní občanů nesprávného typu a tak dále. Haldáneho možná přeskočíme, protože to jsem ten slajd tady nechal, jenom kvůli tomu, že jste pravděpodobně četli Brave New World, tak to je právě inspirované právě tady těmito vizemi, řekněme jako velmi starobilými. O tom už jsme mluvili a teď zase něco trošičku legračního, i když ne moc.
Alfred Binet vymyšlí tyto... ty IQ testy. A potom na univerzitě ve Stanfordu ty testy se zlepšují. A teď jak se to zkoumá, jestli ty testy už jsou dobrý nebo ne, velmi doporučuji tady od Steve'a J. Goulda On the Missing Measure of Man, a myslím, že to by šlo i česky, mám domyšlitovit lidové noviny. Steve Gould je nedávno zesnulý, 2003 myslím.
Taková jako těžká váha evoluční biologie. Skvělý chlapík, všechno, co napsal má cenu číst. Trošičku ukecaný, ale myslím si jako skvělý.
A tak tam říká, Tak jo, tak teď jste si jako zkusili, teď se to dovedlo těm studentům a ukázalo se, že holky skórují lépe než kluci. Tak se řeklo, tak to není možný, ty testy musíme ještě spravit. Tak se testy upravili a potom teda obě pohlavy skórovaly stejně tak jako dobrý.
A potom se to dopadlo tak, že akademici skórovali lépe než modré límečky. Tak se řeklo, tak ty testy už jako fakt fungují, už je to jako dobrý, už to můžeme jako pustit. A začaly se dělat ty testy na všech žádostech A předpokládalo se, že v jížní a že ve východní Evropě jsou lidé hloupější než lidé v severní a západní Evropě.
To se tak jaksi nějak jako vědělo nebo čekalo. A teď se jim teda dali ty testy IQ a opravdu to tak dopadlo. Krásně to jezdilo, severo-evropané, západ-evropané, daleko lepší výsledky než východo- a jiho-evropané.
Trošičku matoucí bylo, že když se ty též testy dali, dali už potom těm lidem, co bydleli nějakou dobu, v Americe, tak už to dopadalo stejně. To se říkalo, to je ten melting pot. To je americký opravdu toto.
A teď Gould si kladl otázku, čím to teda bylo. A říká, bylo to velice jednoduché, testy byly v angličtině. Takže velké nebezpečí pro vědu.
Nikdy neděláte vědu ve váku. Vždycky jsme děti své doby. A vždycky tak nějak tíše tušíme, co by nám mohlo výjít.
A když nám to výjde, tak to krásně. publikujeme. Gould má spoustu dalších příkladů. Když se zkoumala právě ta inteligence, tak všichni věděli, že jsou Biloši nejchytřejší. Tak se zkoumali Biloši a jeden indiánskej kmen.
A jak se to zkoumalo? Tak se říkalo, že čím větší lepka, tím větší mozek a čím větší mozek, tím inteligentnější v průměru ta skupina bude. tak se vzali lepky bělochů a velmi primitivně se měřili ten objem, snad do toho nasypali nějaký semínka, třeba hrášek, já nevím co, jo.
Teď se teda zkoumalo kolik, pak lepky indiánů, krásně vyšla statistika, běloši daleko větší lepky, a Gould říká, pak se to publikovalo, a Gould říká, ti vědci nechtěli podvádět a opravdu takhle to opublikovali, jenom prostě jako úplně nezvážili, že si zrovna vybrali indiánský kmen malých postav, kteří měli proporcionálně menší lepky, ale už to jako nikoho nenapadlo to přepočítat, třeba na hmotnost těla nebo podobně. protože věděli, jak to má být a věděli, k jakému výsledku se mají dostat. Takže tady se najednou ukázalo, že kolik je feeble-minded mezi Rusi, Hungarians, Jews, Italians a tak dále.
Takže to byly ty výsledky, výsledky tedy IQ. A opravdu tedy potom, potom 1924, se omezil příliv imigrantů z východní a z jižní Evropy. A v 1907 začínají ty sterilizace.
Tady máme toho prezidenta Coolidge. Začínají 1907 ve Virginia sterilizace a teďka ty čísla se různým způsobem rozcházejí. Mnozí říkají v Americe samotné, tak do konce druhé války asi 30 tisíc lidí.
Někdo říká třeba ještě poslední sterilizace někdy 60 let a dál, a že to bylo ještě o pár desítek tisíc lidí dál. Dobové obrázky, které jsou volně stažitelné na internetu. Každých 15 vteřince někdo v Americe narodí a teďka Vždycky tam blikají ty světýlka a kolik peněz daně dáváme a kolik každých 15 seřin dáváme na ty mentálně nemocné a podobně. Takže každých 16 seřin a person is born in the United States a teďka každých 50 seřin je osoba odsouzena do vězení ve Spojených státech, ale velmi málo normálních lidí chodí do vězení.
Musíte mít nějakou mutaci. To je dneska velmi moderní myšlenka tady toto. Dneska na tomhle už jsou soudní obhajoby. Kdo jde do vězení nebo kdo spáchal nějaký zločin, ne špatná výchova, ale špatné geny.
Kauze, Abdelmajk, Bayout a podobně. Fantastická myšlenka to je toto. To jenom naznačím. Jsou v ní spory, jako si hrají teď s tím, že máte špatné geny.
A v jedné kauze v Itálii, já to velmi zkrátím, vrah, mu byl snížen trest, protože byl lehce mentálně nemocný, tak mu to srazili s 13 let. let na 9 let a pak ta obhajová ještě uváděla, že má jednu speciální mutaci na máho A na chromozomu X a oni mu to ještě o ten rok zkrouhli, protože ta mutace byla z 90. let už spojená s sociálním chováním, žhářstvím a výbuchy hněvu a podobně a opravdu mu ten trest snížili a teď vznikla veliká debata jestli jsem odpovědný vůbec já za své jednání, nebo jestli vlastně ty geny něk tomu mají a Steve Jones na stránkách Natureu jako velmi hezky argumentoval a říkal, tak podívejte, jestli nás budou tady osvobozovat na základě mých mutací, tak si uvědomi, že třeba i v téhle místnosti jsou mezi námi, nechci vás strašit, jsou mezi námi mutací, kteří pokud máte určitou mutaci, tak máte šanci, velmi dobře statisticky podloženou, že skončíte 16x častěji ve vězení než lidi, kteří tu mutaci nemají. 9 vražd z 10 udělají nositelé této mutace.
A jméno mutace je chromozom Y. chlapi jsou, no ale já jsem nebyl před narozením předběžně tázán. Já jsem se byl jaksi vržen a jsem agresivní, násilnický a soupeřivý, protože jsem takhle evolučně vybavený. Tak jako uznejte, že to není moje vina.
Kdyby tady byla tady varuška váchová, tak jistě by to byla jako hodná a jistě by neudělala nic zlého, ale já za to nemůžu, že vám chromozem, takže byste mě měli snížit ten trest a tak dále. Tak to argumentace potom byla jako docela zajímavá a velmi hluboká filozoficky. Jestli jsem to teda já, kdy odpověděl, věnit za své jednání, ta Evropa, která roztahuje ten komplex těch práv, kam až to jde a zájmy, kdo koho tavíme na práva, ale když ty věci nefungují, tak to nikdy není naše vina. Vždycky můžu obvinit školu, rodiče, pastěch, špatné kamarády, geny dneska dokonce a podobně, ale nikdy to není moje vina. Jsme společenstvím obětí, protože si nám ty věci jednání se mi děje, jako se mi děje stárnutí.
Takže opět z archivu na sterilizaci. Teďka teda teda ty čísla. Ve své době taky to, že se nemají tedy místit rasy v Americe a podobně. Eugenika uvádím jenom kvůli tomu potitulu, týká se sex life, love, marriage, maternity a potitul regenerace lidské rasy. Takže konečně teďka musíme tu lidskou rasu nějak regenerovat.
Citát Charlesa Darvina z 1871 o původu člověka, který je kdy Dalim říká v zásadě jednoduchou věc, kterou jsou mělcí medici, tak já to tím našim říkám. Všechno to, co děláte a co budete dělat ve svém profesionálním životě, tak jde proti přirozenému výběru. Protože v nemocnicích neděláme nic jiného, než prodlužujeme lidem délku života a zvyšujeme kvalitu života, přidáváme život létům, léta životu, ale evolučně my vracíme zpátky z nemocnic do oběhu lidi, které by přírodní výběr jinak vybil, a my jim ale také umožňujeme, aby se dál rozmnožovali.
To znamená, všechno to, co děláme v nemocnicích i lékaři, tak vlastně je proti přirozenému výběru a tím pádem to s náma nemůže dopadnout dobře. To znamená, musíme udělat něco rychle, abychom zachránili lidstvo a musíme to udělat neobyčejně masívně, protože už tehdy a uvidíme potom dál ty plagáty, si lidi uvědomovali, že právě ti, co mají nejvíc dětí, jsou právě takový ti nejvíc feeble-minded a bez vzdělání a podobně, tak to je jasné, že za pár generací prostě nás převálcují tady tihle feeble-minded a co s námi bude. Když naopak ještě... My ti nejinteligentnější pomáháme zachraňovat kde koho.
Takže musíme je izolovat jenom ty kriminálníky, ale i všechny ty, kteří tím, že by měli potomstvo, že by vážně poškodili budoucí generace. Další a další citáty z této doby. Jedna alternativa, druhá alternativa.
Takže buď půjdeme dopředu nebo půjdeme dozadu, ale nedá se nic dělat a musíme si vybrat. A... A už jsme tady mluvili. A musíme tedy izolovat ty slabomyslné a podobně.
Tak, teďka co se dělo v Německu? Teďka tady tyhle ideály a představy klasí teda ve Spojených státech a Británii. Zajímavý je, že ne třeba ve Francii.
Díky tomu, že ve Francii žil Jan Krtěl Lame. Mark trošičku napětí taky mezi oběma zeměmi, takže Francie dávala obrovský velký důraz spíš na vliv prostředí, než na vliv genu, takže třeba těhotným matkám se doporučovalo, ať spíš poslouchají vážnou hudbu a to těhotenství prožívají takhle v chlidu a že tohle bude mít ten rozhodující vliv na to dítě. A Británia a Amerika říká, ne, to budou spíš ty geny, to nature a podobně.
Tak teďka jenom na úvod citát. Teď Němci po první čtvrté válce si řekli tak jo, tak naši nejlepší nejlepší genotypy umřely v zákopech první čtvrté války. Kdo z mladých mužů přežil, tak to byly marodéři, dezertéři, lidi stýlu, protože ta naše elita zůstala v zákopech.
To znamená, že my musíme něco udělat s tím genofondem toho našeho Německa, protože nejlepší geny jsou pryč. Takže musíme teda velmi rychle začít nějak reagovat. Obrázky, které jsou... se zdají být trošičku mimo, ale které budou velmi důležité. Německo je velmi inteligentní, velmi kulturní národ, spousta nositelů nobelových cen i tady v této době, národ, který je neobyčejně vzdělaný, neobyčejně kulturní, neobyčejně inteligentní a podobně.
Niall Ferguson říká, že 1901 až 1910 33% nobelových cen získávají Němci a ještě v následující dekádě. skoro 30% všech nositelů nobilových cen. Němci také mají ty svoje kolonie, mají jich málo, ale mají je.
Tanzánie a pro nás bude důležitá Namíbie, protože tam, jak uvidíme, tak vrchním guvernérem byl tatínek Hermana Gehringa potom. A tady teda se začínají testovat ty rasové teorie. Vize je pochopitelně taková, že černoši jsou hloupější než běloši. Mimochodem tady tuhle myšlenku potom ještě řekne James Watson v roce 2000. 2007, když má intervju v Londýně před svojí velkou přednáškou a tam teda, Vodce říká ty věci tak jako hodně bez obalu, tak tam říká, tak pořád tady žijeme v tom, že si myslíme, že ti Afričani mají stejnou inteligenci jako my Westerners, ale všechny naše testy ukazují, že tomu tak není.
Přenáška byla zrušená, vodcen byl poslán domů do Cold Spring Harbor, tam ho poslali do důchodu, už taky měl svůj věk. Vodcen se potom za to asi tisíckrát omluvil, ale už mu to nebylo ku ničemu platné. Takže jenom ta představa, jak ta Evropa je, což je asi velmi dobrý, citlivá na jakékoliv projevy rasismu a jak Evropa po tom, co se všechno stalo, tak si dává velmi vedlivý pozor na to, aby nedocházelo k nějakým rasistickým poznáním.
By the way, to tady v této přednášce není. Rasismus je biologicky absolutně neobhajitelný. Všichni tady, co z téhle místnosti pocházíme, jsme z jedné party lidí staré asi 150 tisíc let, která pochází z Afriky.
V zásadě jsme spolu geneticky si všichni lidi na zemi. Mnohem a mnohem blíž, než je jedna parta šimpanzů ze rezervace Gombe v Tanzánii, nebo dokonce jedna parta goril z jedné hory. My jsme opravdu všichni bratranci a sestřenice, jsme si mnohem víc příbuzní, než jsme si mysleli. Pod kůží a těch jakékoliv barvy jsme v zásadě všichni afričané. Skinheadům je potřeba stále zdůrazňovat, že ta naše pramátí Eva, že teda byla samozřejmě černá jak Vix.
A že dobře ta mutace pro tu bílou barvu kůže, že to je... v zásadě konvergentní evoluce. My máme tady nějakou mutaci, Aziati mají taky mutaci, ale to jsou úplně jiné mutace, prostě protože, když jdete od rovníku k eskimákům, tak prostě v naprosto plínulém gradientu ta kůže světlá a nemá to nic společného s inteligencí a podobně.
Takže rasismus opravdu je biologicky neudržitelný a uvidíme potom v závěru, že dneska, jak už jsou sekvenovány genomy, jako kde koho, tak právě ten vzpomínaný Steve Jones právě říká, že ta německá rasová teologika teorie, že to bylo úplně přesně naopak, než jak to Němci říkali, že nejbližšími genetickými příbuznými židovských Němců byli Němci a že ti teda Árijci, tak těch nejvíc Árijských genů mají zase právě naopak rusové. Takže úplně jako všechno špatně a přesně naopak, než jak to říkali a to už je asi jedno. Takže tady jenom poznámky Naila Fragasna, jak si Němci tady zkoušeli teda svoje rasové představy. V zásadě myšlenka tady těchto slajdů je, že byť Britové a Francouzi dělali to, co dělali, tak zdá se, že Němci v tom byli ještě daleko a daleko ostrější a daleko méně se s tím si kladli otázky. Tady začaly taky pokusy na lidech a podobně.
Tak, no a teďka tedy možná pár citátů. Toto je ...ze známého Timothyho Snydera, který už jste pravděpodobně všichni četli, který jen upozorňuje na některé věci, které možná stojí za to si připomenout, že samozřejmě hodně se střílelo ve 20. století, ale... to stojí kůlku, musíte zvednout tu pistoli a podobně, tak lepší byla ta smrtící injekce, respektive potom se hledalo, to potom známe z Auschwitz, ten plyn, ale v zásadě to jsou pořád ještě metody, které z vás stojí strašně moc, ale teďka v tom Auschwitz s tím byly ty problémy, že se přemýšlelo, jak zabíjet humáněji ty lidi, ovšem humáněji pro ty katy, protože se najednou zjistilo, že přece on ten člověk, když je celý den v tom Auschwitz zabíjí a potom zase jde domů, takže mu to nedělá úplně dobře.
Já to mám i ironii, jezdíme do Auschwitz dvakrát ročně, teď jsem v Auschwitz 14-16krát, nevím. Takže to jsou strašně smutné věci. Snyder říká, že úplně nejjednodušší je nechat lidi umřít hladem.
To je naprosto nejjednodušší technologie. protože vás to nic nestojí, nemusíte se na to dívat. A připomíná ano, uprostřed 20. století Evropané nechávají umřít hlady miliony jiných Evropanů. Z tohoto pocházíme.
To možná stojí za to. Teď já už se budu spíš všímat tady té židovské líně, která nás zajímá v té kapitole o eugenice. Tak tady, jak jde Hitler k moci.
Známe to určitě jako z dějepisu. Hitler se ujímá moci 1932, ale hned vypisuje další volby. Tam už získávají strhující většinu a už si může dovolit dělat opravdu, co chce.
Rozpuštěny všechny strany s výjimkou NSDAP. Od roku 1934 se Hitler nechá oslovovat vůdce. možná tady můžeme přeskočit, ty koncentrační tábory původně pro německé obyvatelstvo. 27. dubna 40. uvádím ho jenom jako z historických důvodů, je založena Auschwitz, ale tenkrát ještě ne jako koncentrační tábor.
To přijde až v roce 1941 a jak známo, tak potom teda tzv. konečné řešení začne až v lednu 1942 na konferenci ve Wannsee, kde se o tom konečném řešení řeší. rozhodne.
Tak, můžeme to klidně udělat takhle. Toto je citát, který ho uvádím jen proto, že ho uvádí v jedné knižce můj oblíbený rabín Jonathan Sachs, jinak je to z Mein Kampfu. Nechme to jako poznánku pod čarou, byla teď velká debata před nějakou dobou na CNN, myslím si jako velmi inteligentní, kdy Němci se rozhodli, že znovu vydají Mein Kampf, že to je jako dobrý pro ty studenty a že to nesmí žádný tabunář, ať si prostě prostě kdo chce, mám svobodu, volnost informací a podobně, a můžeme se něco dozvědět nového, tak to nám jako nějaký ten chlapík obhajoval. A proti němu tam seděl v CNN chlapík Greenfield se jmenoval.
Jehož babička byla survivor, přežila holokaust. A ten říkal, prosím vás pěkně, jaký nový typ informace z vydání té knihy chcete získat, který jsme ještě nevěděli. Teď mě řekněte, co novýho získáme z toho, že vydáme Mein Kampf.
Představte si, že tady někdo teďka vydá knížku, ve které řekne, že bychom všichni muslimi měli zlikvidovat. Co se stane asi? Obrovský protesty a tak dále, no ale toto je Mein Kampf. Já jsem říkal, že ta demokratická země jako Německo, co teda teďka tím dělá. přišlo jako velmi silné argumenty tady toto.
Takže v zásadě znovu tady slyšíme tu ozvěnu těch darwinistických myšlenek, silnější rase musí nahradit slabší a tak dále, takhle se to přece vždycky v přírodě dělalo. A opět si vzpomeňte naturalistický omyl, kdy Hitler říká, příroda je krutá, proto i já jsem krutý. Tak znovu, já nesmím si brát morální vzor z přírody, protože tam žádné morální vzory nejsou. 1935...
Na tohle upozorňuje potom Leon Kass, filozof a bioetik americký, židovského původu, kdy Němci poprvé dělají tady toho skleněného muže, toho glásmana, tady vidíme teda delegaci nacistů a je to první takový jako model, toto je z výstavy potom v New Yorku ze současnosti a tady vidíme teda té dobové fotografii. Dneska by nás to nějak jako neoslnilo. Skleněný model teda člověka, kde máte ovšem i takový kostry, vnitřní orgány a podobně a teď se na to všichni dívají, je to...
zdrážděn muzeum rasové hygieny a Leonka se jako správně říká, tak toto je nejenom taky představitel toho nadčlověka, toho konečně, toho teda, toho Germána, který se zmocní vlády světa. Vidíme tady i to gesto takhle jako k tomu nebi a pozor, ty jsou žehnací gesta, takhle přežehnají kněží, samozřejmě. Už víte, že jste v kostele, no a tak jako, jo, už jsme blízko.
Takže to jsou všechno věci, které jsou v nevědomí, ale taky je to ovšem také, říká Leon Kass, už takový posel Auschwitz, protože nejenom pro válečné veterány, kteří jsou zranění a invalidové, pro mentálně nemocné a nebo pro lidi třeba, kteří nejsou Germáni, už jako v tomhle světě není místo. Co když se vrátím třeba jako mrzák z války. tak prostě v tomhle světě už pro mě není místo, protože tady toto je svět, který je... jenom pro ty zdravé nad lidi.
Symbol nového lidství, nové rasy, ale trošičku už tady ten Kaspiš je ten Harbinger of Final Solution. Takže poprvé lidé, toto je zase zdrážďan v současnost, ho můžou vidět tak, jak vypadá člověk uvnitř, ale už je tam taky teda. Tak, dobové plagáty. Tak tady vidíme toho člověka, který toho poctivého teda dělníka, který... který doslova na svých ramenou nese za prvé toho proletáře a tady toho mentálně nemocného.
A toto je ten klasický eugenický plagát, kde vidíme tady nás, intelektuály, v průměrný počet dvě děti, první generace, druhá generace, třetí generace. A tady jsou to teda ti proléti, kteří mají čtyři děti, ale v další generaci samozřejmě všichni se množí stejnou rychlostí, osm dětí, šestnáct dětí, takže vidíte za dvě generace, jak to dopadne. musíme něco udělat velmi rychle a velmi masivně, protože jinak ta inteligence lidstva bude zlikvěnovaná. Takže musí se stát povinnosti rasové hygieny, aby byla připravená k daleko přísnější eliminaci morálních, inferiorních bytostí, než se děje dnes. Takže možná můžeme se přeskočit nějaké další slidy.
Ten program Lebensborn velice rychle přeskočíme. trošičku, nebo hodně si z něho dělal legraci, Jiří Menzil v tom filmu obslovoval se anglického krále, pokud jste viděli. Původní vize byla jenom pouzbudit příslušníky SS, aby se rozmnožovali, nakonec to dopadá tak, můžeme se podívat na obrázek, no tak dobře.
Takhle třeba na tenhle. Nakonec to dopadá tak, že opravdu na specializovaných místech se setkávají německé dobrovolníci a ti příslušníci SS, mají spolu sex a předpokládá se, že ty německé dívky potom otihotní. Děti, že budou vychovávány v nějakých školkách bez těch rodičů a že z nich budou ti budoucí úředníci, respektive vojevůci té třetí říše, až to Hitler všechno vyhraje. Takže toto je teda odznak nebo významný, významenání pro tu ženu podle toho, kolik počne těch dětí. Ten program se poměrně velice rychle zastavil, protože jak Němci začaly válkou prohrávat, tak tohle bylo první, co se zrušilo.
Takže říká se, že i tady děti, které se narodili z těchto svazků, jsou vlastně oběti války, pochopitelně. Navíc se tam ještě v rámci tohoto programu sváželi ty děti světlovlastné modrou oké z těch porobených států, třeba Československa, po válce prý některé se chtěli vrátit zpátky a vrátili se a jiné už jako zůstali v těch svých potom rodinám, kam se dostali a už se z nich vstali teda němci. Takže vlastně jediný takový výkřik pozitivní eugeniky a je to opět jako co si dosti děsivého.
Tak, teďka přichází to, co už nás možná zajímá nejvíc. Je neobyčejně zvláštní věc a těžké těžko vysvětlitelná, že Hitlera nezvládli a nedali ho literáti, spisovatele, filozofové i Martin Heidegger. Ale absolutně s ním neměli problém lékaři a biologové. Absolutně.
Konrád Lorenz, který znikl Trinbergenem, založí etologii, prostě fantastiční věci, jako skvělý práce, jako super. Prostě nová odnož biologie, prostě etologie najednou si budeme sledovat, jak ty zvířatelé se chovají a podobně. Trinbergen byl dán a byl tak persekován Němci, že po válce a mu se dělalo zle, když slyšel mluvenou Němčinu a Konrád Lorenc válku přežil, neudělal jistě nic špatného, ale přežil jako vysoký člen NSDAP. Po válce už spolu nenapsali vůbec nic, protože už prostě nemohli spolu fungovat.
Můj dětský guru, Bernard Grzimek, fantastický, to byl ředitel ZOO, tuším, že ve Frankfurtu, pak celý další život udělal strašně moc pro Serengetin, Gorongoro, záchranu africké přírody a podobně, ale v zásadě taky tu válku si prožil jako úplně v pohodě, jako... jako ředitel z logické zahrady a jako nic. Počet lékařů členů SS je najednou 7x větší než přizvušníků jiných profesí.
A tam, kde filozofové spisovatele končili buď v koncentráku, anebo museli emigrovat, tak tam prostě najednou lékařům a biologům se dařilo poměrně dobře. Ve své době bude Hitler ještě opěvován jako vládce, který se nebojí závěry aplikované biologie použít. už jí do politiky.
Je to někdo tak osvícený, že to, na co se přišlo ve vědě, tak najednou prostě teďka dá do politiky jako první to prolomí a do toho. Kauza Baby Knauer ilustrují to jenom z toho, protože tady to je krásně vidět, to čemu v lékařské etice říkáme kluský svach, slippery slope, Němci tomu říkají dambruh, protože ani hrází. Víme, že z té hráze ten kamínek a celý vás to zaleje. Takže v jedné velmi sporné kauze uděláte tak jako ...
o půl milimetru ústupek a pak se vám to celý sesype pod rukama. Dítě nevíme, jestli bylo chlapeček nebo holčička. Pravděpodobně podle té diagnózy anencefalické, to znamená opravdu jako dítě, jako absolutně těžce poškozené kombinovaně mentálně, mentálně, fyzicky a otec toho dítěte píše Hitlerovi otevřený dopis, ať to dítě může být zabito. Hitler to udělá a pověřuje dva další, jedno z těch svých osobních lékařů Karla Brandta, jednoho nacistu který jsme nešli Buhler, ať v obdobných případech postupují obdobně. Poprvé se tady používá ten potom velmi nechválně známý termín Lebens und Wertesleben, život nehodný života, život, který nestojí za to, aby byl odžíván.
Tady je máme a tady je ten pověřovací dopis, jak potom dopadají, Filip Bůh nezpáchá sebevraždu a Karl Brand dostane trest smrti posléze. Tak, můžeme se podívat na ty diagnózy, ty máme tady. A rodiče jsou postaveni před poměrně komplikovanou volbou, protože buď podepíšete papír, že to dítě odevzdáváte do nemocnice, kde se mu dostane vše strané peč. a kde v reálu to dítě umírá buď někcí nebo zimou nebo hladem, nebo ti rodiče si to dítě můžou nechat doma, ale nesmí s ním kontaktovat už nikdy žádného lékaře.
Takže může to dítě opečovávat doma, ale nesmí s ním chodit do nemocnice. na jednu z těch uvedených diagnoz, tak tři lékaři se setkávají a dostávají buď plus nebo modré mínus a to dítě když si vysloužilo tři modrá mínus, tak bylo zachráněno a tři červená plus znamenalo tedy zabít. Nevíme, kolik těch dětí takto umřelo. Dočetl jsem se, že ne víc než 8 tisíc a střízlivý odhad kolem 5 tisíc nebo 5 tisíc a nějaký drobný.
Potom to se ten program představuje. přelévá do programu. Ono se tomu říká eutanázie mentálně nemocných, ale toto není eutanázie.
To opravdu, tady musíme být přesní. Ještě opět to slovo eutanázie je neobyčejně komplikované na definici. V historii to mělo taky 3, 4, taky někdo odlišuje, taky 6 zhodováností různých významů tohoto slova.
Taky eutanáz, dobrá smrt. Dneska definujeme ovšem eutanázii tak, že tam musí být 3 důležité podmínky. a podmínky moje aktivní žádost, váš úmysl mě zabít a pak trošičku s otazníkem to uděláte by act or omission.
Pak to uděláte buď teda skutkem, anebo nečiněním. Ale to nečinění je s vaším úmyslem mě zabít. Což tady jako toto, toto není samozřejmě ta situace.
Tady se nikdo nikoho neptal a toto prostě to je vybíjení, vybíjení. lidí. Tady ten program T4 musí se dělat tajně z jednoduchého důvodu.
Tady vám nemůžou fungovat rasové teorie, protože nikdo nepochyboval o tom, že mentálně nemocní Němci jsou teda absolutně čistokrevní Němci. Ale na druhé straně taky pro ně nebylo v té třetí říši místo. Na tisíc obyvatel deset se vytipuje, kteří nějak byli léčeni v psychiatrickém zařízení, pět na lůžku a jeden má být zřazen do programu. Proč té čtyři? Protože to bylo vymyšleno v Berlíně na ulici Tiergartenstraße číslo čtyři.
A teďka propagandistické plagáty, které najednou říkají pozor, že se musíme zbavit těch mentálně nemocných. koncepce života žádá prevenci dědičně nemocných potomků. Tak dobře. Najednou taky pomalu už se chystá taky válka a taky potřebujeme lůžka a personál pro příliv předpokládny rněných vojáků z fronty a je evidentní, že mentálně nemocní stojí peníze. Najednou se nám kluský svah rozšiřuje, protože najednou to jsou i ti, kteří byli v ústavu minulosti.
pět let a potom už se to dostává i k těm, kteří nejsou tedy čistokrevní Němci. Jak uvidíme, tak tady se poprvé taky zkouší plyn, zkouší se oxid uhelnatý a ten se potom bude zkoušet v řadě dalších koncentračních táborů. To potom jako v jiných, my známe z Auschwitz ten cyklon B, ale zkouší se i oxid uhelnatý. Je to z toho důvodu, aby prostě to bylo nějak jako masovně.
Inekci musíte někomu dát, tam musí tam být nějaký školený personál a podobně. je natolik úspěšný, že je tady prostě velká obava, že jedna věte v lékařství zanikne. Psychiatrie. Prostě nebudou pacienti. Co s psychiatrií, když jako nemáte koho léčit, protože všichni, kteří jste léčili, tak jsou pryč.
Nicméně, tady se ukazuje, že přece jenom mluvíme o rocu 39 a 41, že 1. září napadne na Polsko a ten program trvá 39 a 41. Ukazuje se, že Hitler přece jenom tady ještě nemá úplně všechno ve ve svých rukou, protože najednou vznikají velké otazníky, co se vlastně děje s těmi mentálně nemocnými, protože ti jsou svážení do jednoho z těch šesti vytipovaných center. Tam poprvé je vidět ty komíny s tím černým kouřem. Všichni vidí, že autobus jezdí plné tam a prázdné zpátky a příbuzní dostávají hromadně telegramy, že ten jejich mentálně nemocný příbuzný zemřel na třeba zásadu. stavu srdce a podobně. jenom diagnózu, ale že už proběhla kremace a že když zaplatí nějaký popatek, tak dostanou urnu s popelem.
Takže všichni se začali ptát, jaký typ terapie probíhá v těchto centrech, že to tak fantálně nefunguje. které umírají. No a opět naprosto symptomatické je, že ten rozhodující impuls, aby se to zastavilo, nepřichází od lékařů, ale toto je text, který můj...
překlad, ale text, který je jako velmi slavný, je to ministrství arcibiskup Clemens von Galen, kterému se podaří ten text sepsat, jako takzvaný pastýřský list ho rozšíří a našli se kněží, kteří ho skutečně četli potom, jaksi v neděli, v neděli s kazatelem, takže ten text máme. Tuším, že tři nebo kolik těch kněží bylo potom popraveno, toho von Galena nechali žít, protože nechtěli vyrábět Němci učeníka a celý ten text je dodnes jako velmi často citovaný, protože protože právě je to velká obžaloba toho konceptu Unverte s lébem. Takže tady argument Fongálena je ten, že tak jo, co když mám krávu, která už je příliš stará, co když mám stroj, který už je opotřebovaný a už mám nějaký nový, tak hodím na smětiště a tu krávu třeba zabiju.
A co uděláme s těmi našimi spoluobčany, když se vrátí z válečného pole jako mrzáci? invalidé a podobně. Takže nechci toto přitahovat dokonce. Potom tady ten text, který, zase studenty, kdyby si to chtěli přečíst, líčí se historka, jak nějaký jeho farník či kdo, lehce mentálně nemocný, má početnou rodinu, jeden z těch synů, který je naprosto mentálně zdravý, tak bojuje na frontě, pak se vrací na krátkou dovolenou a když se loučí, tak se v slzách s tím tatínkem objímají, protože neví, jestli jestli se ještě na této zemi uvidí, protože je velká šance, že syn nalezne smrt na frontě.
A von Gallen říká s určitou suchou ironii, nebo nic se opravdu už neuvidí, ale ne protože by ten syn padl, ale protože krajané, za které ten syn bojuje, Mezitím toho otce vezmou, odvezou ho někam a tam ho zabijí. Takže potom říká, pokud ustanovíme princip, podle kterého můžeme zabít neproduktivní lidské bytosti, potom běde nám všem, až sami se staneme starými a nemocnými. A končí takovou velkou plamenou obžalobou, kdo dnes ještě může důvěřovat svému doktoru. Protože když nějaká komise o mně řekne, že žijí bezcený život, tak mě vylikvidují a... nebude pro mě záchrana.
Tady těch šest center, kde se to dělá, to bude fotografie, všechno je na internetu a potom tady ten program je zastavený, uvádí se asi 70 tisíc mentálně nemocných, ale program ještě potom pokračuje dál živelně až do konce světové války. Tady se můžeme podívat opět na dobový plagát NSDAP. Tato osoba má trpidějčným defektem a během života není společnost vynalžitá. 60 tisíc hříštích marec a pozor, přátelé Němci, jsou to i vaše peníze. A plagát vzniká tady z této fotografie, kdy vidíme tady tuhle silného zdravotní sestru, která se stará o tohoto nebezpečného štílence.
Tady tento zdravý mladý člověk se stará o tohoto štílence a otázka je teda, přátelé Němci, jestli bychom se neměli stydět. Takže tady je zvláštní, tady se znovu dostáváme k úplně jiné definici. lidské osoby, potrat německé ženy je těžký zločin, potrat německé ženy je těžký zločin, ale vyvražděný těch, co jsou mimo tady tu červenou elipsu, tak proto nejsou lidé, to nejsou osoby. Takže znovu taková ta myšlenka, kdo to je teda vlastně ta osoba.
A toto je strašně důležité si uvědomit, protože my potom máme tu... už obecnou deklaraci lidských práv z New Yorku z roku 48, z prosince, jestli jste viděli třeba koncerty YouTube, tak vždycky tam Bono, když tam píspívají Misaraje, jako tohle sutí, jim to tam čte, tak to je, my když to slyšíme, ten text, my toho zjíváme nudou. Ale toto je naprosto zásadní text, kterému se Evropa doklopítala těch posledních 2, 3, 4 tisíce roků, kdy najednou je jasně stanoveno, aspoň to někdo jako řekne nahlas, že všichni lidé na této planétě bez rozdílu pohlaví, barvy, pleti, filozofice, politických, náboženských představ, fyzické nemoci, mentální nemoci, tak těch všichni mají základní větská práva.
A toto je obrovské, obrovské něco nového. Samozřejmě nezebránilo to v Rwandě v 1994, nezebránilo to v 1994, v této Jugoslávii, ale už si nikdo aspoň netroufne říkat, že se nezabíjí lidi. Samozřejmě nezabránilo to Somálsku, ale už najednou jako si nikdo netroufne říkat, že to, koho zabíjíme, že to nejsou teda ti naši naši blížní, naši bratři a sestry, či jak tady toto říct.
Takže všeobecná deklarace lidských... práv vlastně řekne, tak všichni lidé na této planétě mají ty základně lidská práva, jsou to naši bratři a sestry, chcete-li. Můžu? Ano, ano. Jestli jakoby, to je vlastně tazka, jestli bylo, je teďka v Německu, nebo bylo potom...
jako nějak viditelně zhromlým těch postižených lidí? Nebo jako, že se to vzniká? No ano, ano, ano. No tak po té válci určitě ano. Nejeda, samozřejmě.
Jo, to bylo, to opravdu, že větev byl, v lékařství přesta neexistovat, protože nebylo na kom. Ten program byl naprosto důsledný. Naprosto důsledný. Tak, já nevím. Diagnózy, no tak třeba 50. let, 60. let.
Toto je mimochodem důležitý třeba i proto, když potom v 86. poprvé američani řekli, že budeme sekvenovat genom člověka, tak okamžitě se dali 3 až 5% toho ročního budžetu na etiku, na to ELSI, Ethical Legal Social Issues, protože že najednou celý svět si řekl, tak pozor, musíme dát zpátečku, protože abychom se vyhnuli nebezpečí novodobé eugeniky, selekce světímské ramby se přenese na laboratorní stoly a tak dále. Takže ten 3 až 5% toho ročního rozpočtu, tím vznikl nejbohatěji dotovaný etický projekt v historii této planety. Takže lidi, díky tomu, co máme za sebou, tak najednou tady jsou obrovské obavy z té novodobé eugeniky. tak můžeme tedy zase přeskočit toto je dlažba na 14.4 dneska která připomíná tady tohle je potřeba říct, že Němci velmi dobře tady tuhle situaci reflektují a to už jsou spíš jako novodobé novodobé dějiny tak a teďka ta konference v Vanze z ledna 42 důležitá myšlenka, kterou možná bych tady chtěl říct jako jednu Jednu z těch nejdůležitějších je to, že i v tom Auschwitz, tam prostě přijdete, možná řeknu teďka, tam přijdete a první, co vás napadne, je strašná hrůza.
Funguje to, na mi to funguje po každý výš tam sem. Prostě to je, zážitek je silný, ale prostě to je hrozný. Hrůza z toho, že se mohl být mezi těmi obětmi, člověk představuje a tak dále. A pak si řeknete, jako ti lidi, kteří to museli dělat, tak museli to být řezníci, sledy. moralisti, psychopati, lidi z úplně jiného vesmíru, než jsme my, lidi, kteří museli mít nějakou diagnozu, nebo lidi, kteří...
Vtip je v tom, že všechno to, co se o nich nastudovalo, o co o nich víme, tak ukazuje, že to byly lidi naprosto děsivě normální, že to byly lidi úplně stejní jako my. Takže zhruba v té druhé části té prohlídky na vás padne jiná hrůza, mnohem horší, ne že chybělo málo. Kdybych se narodil o 80 let dřív, tak jsem tam mohl skončit, ale že kdybych... když se nadělal 80 let dřív a o třeba 200 kilometrů nebo 150 kilometrů směrem na západ, tak se mohl být jedním z těch vrahů.
Po válce z 7. roce 1945 byl Auschwitz osvobozený, tak si lidi začali najednou říkat, jako jak je možný, že toho nějaký národ byl schopen. Velice rychle ta otázka se překlopila na dotaz, existuje na světě vůbec nějaký národ, který by toho nebyl schopen. Protože pozor, to nebyli barbaři ani ze severu, ani z...
ani z jihu, ani z východu, ani ze západu. To byl národ Kanta, Schillera, Beethovena, Kaspara, Davida, Federicha. To byl národ intelektuálů, filozofů, lékařů, biologů a tohle se stalo.
Najednou si už netroufáme vyloučit nepředstavitelné. To by bylo jednoduché říct, že to se nemůže stát. Jak správně říkají žiti, stalo se to a tím pádem se to může stát znovu. Ne, že by to byla největší genocida.
Právě ten Timothy Snyder říká, tak ta Evropa byla hrozná. Ty ruský gulagy. Stalin to všechno dělal jako ořád, ještě v horších věcech, ale ten Auschwitz je připomínkou toho, že tady to právě nedělali ti sadisté a psychopati, tady to dělali takoví ti jako poctiví úředníci, že to bylo celé mechanizované, strojové to bylo a bylo to všechno, aby to bylo v co největším měřítku. A dokonce sadisté prý byli vylučováni z těchto prací, protože ten se vyzůří a pak je neboužitelný.
Potřebujete poctivého úředníka, který dělá tu svoji práci den co den a... a znovu a znovu a znovu. Takže tady na té konferenci ve Vanze přes polovinu účastníků mělo titul doktor, buď to byly doktori medicíny nebo doktori filozofie a bude potom ještě řeč o tom nejslavnějším, Josefu Mengelem, který celé mládí prožil na prestižních německých univerzitách, mimořádně inteligentní člověk, prchá potom do Argentiny, kde pracuje v jedné době jako doktor a jako výborný doktor.
To opravdu byl člověk, který byl jako intelektuálně absolutně... absolutně na úrovni, i ...říkal, ano, měl velký zájem o dvojčata, protože tam dělá věci z těch dvojčat, tak najednou dvojčaty něco aplikujete, teďka zkoumáte, co se stane, a potom je zabijete obě a porovnáte ty mrtvoly. Říká, ano, jednu oblíbenou dvojici dvojčat, dokonce osobně...
doprovodil až do plynové komory. Člověk říká, to není možné tady toto. Co se vlastně stane v mysli toho člověka, že je schopen inteligentní, vzdělaný člověk dělat tady toto. Pravděpodobně, kdyby nebyla válka, tak tady ti, fotografy těchto lidí vzdobí auly všech lékařských fakult.
Opravdu jako mimořádně inteligentní lidi. A všechno to, co o nich víme, že to nebyli ani sadisti, ani psychopati, prostě to, co my děláme na drozofilách, nebo na cernohrabditis, nebo na myších, tak prostě oni dělali tady na židech a ano, v Norymberku ten slavný citát, když se jednoho z nich zeptali, tak jako byste byl vázaný hypokratovskou přísahou, tak jak jste to mohl dělat? A on říkal, no tak to je, když operujete appendix, židé jsou appendixem na těle světa.
A důležitá myšlenka, jak přemluvíme sami sebe, že tady ta druhá půlka, že to vlastně ani žádní lidi nejsou, pak nás nezastaví žádný etický systém na světě. Vždycky jsou tedy ty války, tak napřed musíte přemluvit tu svoji skupinu, že ta druhá skupina, ti lidi nejsou. Z toho Bruselu s Dorsey Rugambou, můj velký kamarád, tatínek byl poradce prezidenta a deset sourozenců, ten Dorsey viděl, jak šestým tam pomátili mačetami a on se zachránil s třemi.
dalšími, oba rodiče viděli, jak je tam zabít těmi mačetami, tak říkali, co říkali, to jsou inienzí, kafár francouzský, šváby, cockroaches, no, takže to nejsou vlastně ani lidi a musíme je všechny zabít. V náboženských válkách, nevěřící psi, ani to vlastně nejsou lidi, jo. Němci říkají o židech, to jsou prostě ti vermin, blajst, vši a podobně, jo, takže jakmile přemluvíme sami sebe, že ta druhá skupina lidí nejsou lidé, pak nás nezachrání žádný etický systém na světě, protože všechny etické systémy na světě mluví o osobách, mluví o lidech.
Takže tady trošku vidíme ten kluský svah, je to samozřejmě konstrukt, opět nabízím, nevnucuji tady toto, tak začínáme tady tím jedním těžce posíženým dítětem a pak se nám to nějak tady sype až po Auschwitz. Otázka, jo? Takže pojďme dál. No, se nám to tady nějak seklo.
Jo. Jo, jo, výborný, už to jede. Tak, ať se do tohle.
Tady uvádím jenom tři z mnoha příkladů. Každý z těch příkladů je nějakým způsobem jako zajímavý. Toto je už teda vzpomínaný dvojnásobný doktor, doktor filozofie, doktor medicíny, Elie Wiesel, nedávno zesnulý, Manolo Vkuzam je přežil a už víc, protože tam byl jenom těch posledních několik měsíců, ještě v 16 letech, takže se mu to zdařilo přežít. Říkal vždycky, velice hezky oblečený, velmi bohatá služba, velmi tichý hlas a velký zájem o dvojčata. Toto je z Ravensbrücku, to bylo ženské vězení, kde se dělaly ty pokusy v tom smyslu, abychom pomohli těm našim vojákům, tak se těm ženám řezaly nohy, do toho se jim dávala hlína, nebo střepy, nebo piliny, nebo se jim to přímo prostřelilo a teď se zkoumaly, co funguje, co zabírá, co hojí tu ránu a tak dále.
Takže... Vanda Poltavská potom napsala tu knížku A bojím se snů. Toto je mimořádný případ, opět zřejmě jako velmi inteligentní doktor, velmi malé postavy, který si stanovil výzkumný úkol.
Tady pozor. Vojáci potom říkali po Auschwitz, my jsme vlastně jenom plnili rozkazy. Kdo ví, co by se stalo, kdybychom neuposlechli a tak dále.
To neplatí o těch lékařích. Samozřejmě nad mnoha z nich vysel ten přízrak východní fronty, takže museli vykazovat nějakou činnost, ale oni neměli nadřízené v tom jako vojenském slova smyslu. Takže Karl Klauberg si dal za svůj výzkumný úkol, aby jak vysterilizovat co největší počet žen za co nejkratší dobu s co největším početem technického personálu.
A zkoušel úplně všechno možné. Zkoušel chemii, zkoušel krážky a podobně. Pak vždycky do plynu dal tu skupinu, na které to dělal. To utrpení je absolutně mimo mojej fantazii. A potom si v dopise stěžuje, že nejlepší, nejrychlejší je stará dobrá chirurgie.
Takže měl malý tým, vystrializoval a podobně. Takže člověk říká, že tohle není možné. Jeho konec je naprosto symptomatický.
Po válce zmizel. A někdy v 50. letech se objevil v novinách Inzerat, teď na prezentaci nemám, že profesor se všemi těmi tituly, dromet Karl Klauberg, zhání stanotypistku, která by mu zapisovala jeho vědecké texty. No a vězní si vzpomněli, že vlastně v Auschwitz byl...
Muž stejného jména. tak ho udali a opravdu to byl on a on potom umřel v rámci toho procesu přirozenou smrtí. Takže člověk, který po válce nějakým způsobem se nestydí, ještě si dal do těch novým inzerát a hledá tady toto. Elie Wiesel potom popisuje, když v 60. letech chytili v Argentině Eichmana, popisuje, že měli Eichmana a Mengeleho a že se rozhodli pro Eichmana, který byl pro ně důležitější.
Mengele mezi tím prchl. Dramatických okolností ho převezli potom do... Izraele a že světová veřejnost v rámci toho soudního procesu znovu se vrátila na ty pokusy na lidech a najednou se ukázalo, že jména řady doktorů jsou dohledatelná v tehdejší období našich žlutých stránek, že ti lékaři vlastně jakoby těch 6 let se nestali, jakoby se to vystřihli ze života a znovu se vrátili do svých praxí, znovu pracovali jako třeba obvodňáci, ze vším svým jménem v telefonním seznamu a podobně.
podobně. Takže znovu to vede k té myšlence, jako co by se stalo, kdyby teďka vám někdo dal absolutní beztresnost. Co by se z nás stalo, kdyby teďka někdo řekl, že jako si můžeme dělat, co chceme. Takže tři velmi velmi zvláštní případy lidí, kteří dělali to, co dělali. Jen Hrstka protestovala a Dorno potom po válce se ptá, jak to, že tady nebyla žádná záklopka ve vědě, filozofii, náboženství.
Viktor Frankl, který potom napíše tu krásnou knížku a přeslužit životu, tak říká, kde byl ti následovníci toho nazareckého rabína, že neudělali vůbec nic, jak je možný, že svět tady k tomuto mlče vůbec ti lidé to netopí. A Baumann potom v té známé knižce Modernita a Holocaust právě přináší tu myšlenku, že to nejhorší je to, že jsme to mohli spáchat my. Že tam se opravdu člověk, Jonathan Sachs říká, že v Auschwitz člověk ztratí víru, nikoli víru v Boha, ale víru v člověka.
Tam si najednou člověk, říká, že tam se může člověk jaksi naklonit do té hluboké propasti lidského vnitra a uvědomit si, čeho jsem já člověk, čeho jsem schopný. a že ti lidi, kteří to udělali, byli taky normální lidi a tak dále, jako i já jsem normální a že tohle riziko tady stále je. Takže citát, že tady od dneška najednou víme, že můžu přes den nebo přes odpoledne si číst Rilkeho, večer si hrát na piano, bacha a ráno jít do práce do Auschwitz. Že toto všechno se může skrýt v mysli jednoho člověka.
Baumann potom to rozebírá, celou tady tu mašinérii, když je s Hanou Arendtovou a říká, Říká, ano, to rozhodující jsou ty stovky a stovky těch úředníků, kteří poctivě dělají to, co se po nich žádá. Takže není to problém jednoho člověka nebo několika lidí, ale byla tam velmi komplikovaná logistika, ty vlaky, které musí pořád pravidelně se střídat a úředník plní svoji práci a je mu jedno, jestli ty vlaky vozí kameny nebo dřevo nebo lidí. Zajímavý jsou ty tunokilometry, aby to všechno odsejpalo, aby to fungovalo.
Takže velký vzkaz taky pro naše studenty medicíny. Od 35. roku, kdy platí norimberské zákony, tak najednou jsou věci, které jsou zároveň legální a zároveň neetické a jindy můžete jednat zároveň velmi eticky a tím pádem musíte jednat ilegálně. Jsou věci, které jsou špatné, říkal Gore, přestože je dělají všichni a jsou věci, které jsou dobré, přestože je nedělá nikdo.
Takže to, čím veškerá etika začíná... to nepřidá se k většině, když páchá zlo, tak tady najednou vidíme a tady najednou si člověk uvědomuje, že ano, zákony jsou výborné, ale jsou ještě věci, které jsou ještě důležitější než zákony. Takže tak dále, tady máme toho Baumana, toto je, nevím jestli to už vyšlo, toto je pracovní překlad, ještě od Karla Plocka, to je velký Jungian tady, brněnský a tak dále, takže najednou si v Auschwitz ptáme teda, kdo to chtěl a každý budeme říkat no. nikdo nebo ti druzí, ale přitom tedy nikoho nenapadne, že ten druhý přebývá v nás samých, v našich nevědomých, neznámých hlubinách a mohl by být kusem možnosti mé vlastní duše.
Tak, tak dále. Tak, toto je už taková jenom poznámka, která možná je důležitá. Jak to funguje v té kultuře smrti?
Tak napřed jsou lidé zbavení své kultury. To bylo velmi zvláštní, ještě to je zase, myšlím na to, od jeho snají, že v Německu ta komunita židů byla poměrně malá, 400 tisíc a ještě řada z nich mohla emigrovat a řada z nich to udělala. Proč jich neemigrovalo víc, bylo z jednoduchého důvodu, teď pozor, jako ty paralize se vůčas nosí. Protože je nikdo nechtěl. Protože je nikdo nechtěl.
Jediná země, která říkala, že bude brát bez jakýchkoliv kvót, byla Dominikánská republika. Což teda není úplně dobré vysvědčení pro tuto planetu. Takže ten známý židovský vtip, jestli byste to ještě neměli kdysi... druhý globus.
Angličani nedávali víza do Palestiny, američani řekli, že nezvednou kvóty a tak zbyla jen ta Dominikánská republika. No tak dobře, jo. Takže člověk je zbaven své kultury.
Němci, když přišli potom do Polska, tak měli jaksi velké překvapení, že tam najednou viděli jako velmi početnou židovskou komunitu, 10% obyvatelstva, která ovšem si uchovávala svoje zvyky, tradice a náboženství, co v tom Německu tak úplně nebylo, přitom se hodně jako asimilovali a podobně. No a teďka ta, ještě jsem, možná ještě chviličku o tom, jak to teda dělali Němci. Tak první vize byla opravdu segregace, jak jsme to slyšeli od angličanů a američanů. První představa byla Madagaskar. Udělejme tam nějakou rezervaci, kde tam budou třeba něco vyrábět.
pod nějakým nazistickým dozorem a všechny je prostě dejme do Managaskara, takže segregace. Další plán byl to Polsko, byla tam silná židovská komunita, tím pádem tam velmi logicky začaly vznikat ty koncentrační tábory potom. Eventuálně se uvažovalo ještě o Sibiři, jenže pak to dopadlo tak, že jak teda známe z dějin, tak Poláci nekývli Ribbentropovi na pakt, aby šli spolu v úzovkách teda na Rusko.
Tím pádem si Němci uvědomili, že musí jít ne s Polskem, ale proti Polsku. A Němci se mezitím domluvili s Rusi, jak to známe teda z dějin. Takže se uvažovalo, že by se Židi svezli do Polska, tam by se teda počkalo, co potom s nimi.
Další vize prý byla Sibiři ještě, že by se takhle vyvezli. Jenomže potom Němci napadli Rusko a postupovali tak rychle, že se říkalo, že prostě to za chvilku vyhrajeme celý. Druhá myšlenka byla sterilizace.
Ta myšlenka taky ležela na stole. Myšlenka, že by se třeba zavedli do nějaké kanceláře a tam by se při vyplňování fiktivního dotazníku ozářili rengenovými paprsky, ale to všem bylo jasné, že tohle nemůže fungovat, protože by došlo k prosaku informací, k bouřím a podobně. Takže třetí možnost byla genocída. A přišla konference ve Vanzé, kde se řeklo o konečné řešení, ani ne segregace, ani ne sterilizace, ale hotovo.
Takže člověk je zbavený své kultury, posle ze svého náboženství. Potom jste zbaveni svého jména a máte jenom to číslo na ruce, oblečení a vlasy. pak té své individuality a úplně takové to trapné, poslední, co z člověka zbyde, jsou ty proteiny, takže potom i toho těla.
Naopak, v té kultuře života se narodím do určité kultury, chcete-li do náboženského kontextu, dostávám jméno, které vyznačuje moji individualitu, oblečení, kterým se třeba taky liším, rodiči se mě ptají na moje různé názory, kupují mě knížky a vodí mě na koncerty a podobně. Vy zrávám. vám v osobnost a potom v tom manželství to tělo jednou darují, takže jestli chcete taková jakoby srovnání život a smrt.
Hanna Arendtová, že teda pachatelové jsou normální, to už jsme slyšeli. Násilí je schváleno autoritou, jednání je rutinizováno a rozkouskováno, odpovědní jsou všichni, ale vlastně zároveň nikdo, každý může říct, že já jsem vlastně nikoho nezabil, já jsem vlastně jenom řídil ty vlaky, ale celkem tohle. A oběti jsou dehumanizovány, zbaveny tváře. To je myšlenka Zygmunta Baumana, který říká, že těžko můžete dělat genocidu na lidech, kteří žijí tady v Praze. Když to bude můj laskavý lékař, nebo můj kníhkupec, nebo můj pekař, tak těžko přesvědčím sám sebe, že ten člověk ani žádným člověkem není.
Ale když je napřed segregujeme, tam je někam svozíme, do těch, kde teďka přijdou ty karikatury s tím skobovitým nosem, pitlem peněz a podobně, tak pak už to jde dobře. Paralyze současností jistě jsou tohle. Takže toto možná není tak jenom důležité. Tady jenom právě ta myšlenka, že se předpokládalo, že přesto, že ty zákony budou prezekovat židovské obyvatelstvo a podobně, od roku 1941 je potom ten zákon ošení žluté hvězdy, tak pozor, člověk sám ještě musí mít svoji etiku, která by měla být nad těmi zákony. I když nejsou žádná oficiální pravidla, o kterých je možnost se opřít.
Toto je poslední snímek, toto je ten Steve Jones, který nám tedy říká, že dneska, když umíme se kvenovat genomi kde koho, to ten arycký původ je prostě naprosto špatně. Všechno je úplně jinak a právě ti aryci jsou spíš teda ti slovaní, ti rusové a Němci a tak dále. Takže čím se... K jakým závěrům bychom se mohli dneska dobrat, tak zaprvé si myslím, že stojí za to znát dějiny Evropy a uvědomit si, že ty dějiny pořád pokračují, že to není látka děje písů. ale že ty dějiny určitým způsobem pořád pokračují.
A dneska tak proč to jako neříct, jo? Žádný národ není imunní. Koneckonců i ten náš slavný český národ.
Samozřejmě, že to byl papiňák, který potom vybudil, buchlo po válce a ty odsuny, Farnos na Jižní Moravě, Lechovice, kde byl jediný starý pan Bazala, jinak všichni byli odsunuti. Ty tragédie po Hořilice tam u nás na Jižní Moravě, co se dělo a podobně. Ono to v tom národu samozřejmě je a bublá to a ta nenávist tam je a myslím si, že to probouzení těch hlubiných démonů toho národa, že to je fakt jako zahrávání si s ohněm.
Pokud prezident řekne, že se můžu zbavit ministrstvího předsedy buď volbami nebo klašníkové, a ono to prostě v těch myslích někde zůstane. Člověk si potom na to vzpomene, aha, ministerstva předsedy si může zbavit v nějaké způsoby. Takže někdy takové ty tzv.
bonmoty přijdou, že to je házení granátů do velmi hlubokých hlubin nevědomí národa a že to vyvolávání těch populistických nálad a nenávistí a podobně, že tady opravdu nevíme, s čím si zahráváme. A to, jak jezdíme do Auštěna, a uvědomuje si, že Němci tohoto byli schopni a přesto, jak to byl kulturní národ, tak je to varování, které je v tom prvním baráku, že ten kdo nezná historii, přijde sem k tomu, aby opakoval. Druhý, co si myslím, co stojí za pozornost, je to, že opravdu jako nikdo z nás vůči tomuto nejsme imunní. Lidi, kteří to dělali a lidi, kteří dělali i ty pokusy na lidech, nebyli ani hloupí, ani sadisti, ani psychopati, ani lidi s diagnozou. lidé jako my, kteří se dostali do soukolí, které nějakým způsobem k tomuto přetvořilo a my s určitým děsem a úžasem se najednou ptám, jak je možné, že lidé inteligentní a vzdělaní se k tomuto propůjčili a odpověď je, že oni se k tomu opravdu propůjčili.
Takže určitý varování toho, že člověk musí být velmi opatrný i sám na sebe, protože nevíme, co v nás dřímá. ta hruza z toho Auschwitz, ne že jsem mohl být obětí, ale že jsem mohl být tím vykonovatelem, je, myslím si, dost velmi silný přikaz, co si člověk za Auschwitz odnáší. No a aspoň teda za třetí a na závěr to, že všichni jsme teda ti lidé, a že ty, cituji to rozdíl Dobřanského, že ty největší zvěrstva genocidy a... vraždy nikdy nebyly způsobeny geneticky inferiorními lidmi, ale právě naopak lidmi, kteří měli ty genomy jako naprosto v pořádku a kteří je propůjčili k děsným cílům.
Děkuji za pozornost. Kdyby byly nějaké poznánky nebo výkřiky nebo otázky? Prosím, prosím.
Dvě otázky. První, když jde bez tváře, jestli v dnešní době to není typický případ migrantů, ale já si představuji, že je to. A druhá, jak vlastně žít s tím vědomím, že i já bych tam mohl bejt tím, kdo tam...
No, no, no, no, no. Tak ta první otázka... když jsme se domluvali, jakou přednášku dneska dát, tak samozřejmě tohle téma je absolutně na místě, protože tohle si zažíváme jako Evropani.
Lidi bez tváře, nikdy jsme je neviděli a ještě navíc tohle. Takže ty paralely tady jsou a myslím si, že stojí za to si jich být velmi a velmi vědomi při všech problémech, které samozřejmě všichni víme a známe a všichni jsme četli mnoho textů na tohle téma, tak ano, nemůžeme v žádném případě popřít, že to jsou lidé a že pokud někdo... když někdo umírá v tom smyslu, že se topí na lodi nebo že umírá zimou, tak moje povinnost je toho člověka zachránit. Co dál potom můžeme otevřít jako diskurs.
Ale už nemůžeme po roce 1948 tvrdit, že to nejsou lidé a podobně. Takže tohle je téma, které tady pořád a pořád bublá. A na tu druhou otázku, myslím si, že to je právě velmi silný vzkaz z Auschwitz, že člověk musí být na sebe opatrný. taková ta myšlenka, mně by se to nikdy nemohlo stát, tomu našemu národu se to nikdy nemůže stát, že to je myšlenka, která je empiricky dokázaná, že prostě nefunguje. Že ty věci se můžou takhle stát, můžou si vymknout a že ten národ prostě funguje jak divoký zvíře v určité chvíli a že žádný národ na světě vůči tomu to není imunní.
Možná zajímalo, když jsi tam na začátku změnila, že vlastně to, co dělají lékaři v současné době, je to, že vracejí ty lidi do životu. No to je pravda. V současné době ty hranice jsou takové, že ty lékaři dávají možnost rozmnožovat se a žít lidem, kteří v zánováních podmínách vůbec děti neměli.
Ano, diabetici třeba a kdo ví co. Existuje tam někde ta hranice, kde ten lékař nebo kdokoliv by měl říct jako nějakým způsobem, jako že byste se neměli rozmluvit? Ne, ne.
Ale je to jako vlastně proti tomu... Proti evolucii, no to je. Ano, to je.
Moc děkuji za tu otázku. Ale toto je strašně... To padá tady ty dotazy.
Tak prosím pěkně, po Auschwitz si nikdo na světě netroufne říct, že by matka neměla právo porodit dítě. To je tabu tady toto. To znamená, máte ty kazuistiky, manželé mají čtyři postižený děti, čekají pátý. Musíme mlčet.
Je to jejich volba, jejich choice, jejich rozhodnutí a podobně. Vůbec to nebudeme tady takhle zmínit. Britové mají krásný tohoto John L. Lancaster a podobně. velká kauza, to možná není zlo. Takže i když jsem schizofrenička, otihotním, lékař říká, musím napotrat, protože tohle otec neznámý, samozřejmě moje matka, která se mě stará, říká na to, že je hrozný trauma porodu.
a potom nebudu schopna se o to dítě postarat, tak pokud nejsem zbavěná své právnost, tak právo porodit dítě je základním lidským právem jako tečka. Na tu druhou část té otázky, toto je to riziko novodobé eugeniky a jsem moc rád, že to tady zaznělo. Totiž tady jeden vtip, který moc prosím, ještě toho hoďte na to YouTube, když to teda natáčíte.
Když lehtíte krávy na mlíko, tak máte jasný cíl. A teď to děláte. kde se dostáváte, šlechtění, genetické manipulace, všechno. Když šlechtím vepře na maso, tak vím, kam se chci dostat.
Když šlechtím psaná jizevčíka, tak vím, kam se chci dostat. Když šlechtím chrta na rychlost, tak chci mít nejrychlejšího chrta. Tak a teďka mi řekněte, na co chcete šlechtit člověka.
Tak na inteligenci. No tak Robert Mugabe má 10 česných doktorátů, má vystudovanou londýnskou ekonomickou školu. Nepochybujíme o brilantní inteligenci lidí jako byl. byl plukovník Gaddafi, Saddam Hussein, Stalin určitě a podobně. Možná kdyby si rozdali třeba šachy s matkou Terezou, takže možná by ji porazili.
Jo? Takže, co? Budeme šletit lidi na inteligenci a Hans Jonas říká, a co je teda lepší?
Mít chladnou hlavu anebo vřelé srdce? Jo? A ten vtip je v tom, budu mluvit takovou farář trochu, že nemůžete srovnávat umělecký díla a Nemůžu říct, jestli je lepší Mozart nebo Beethoven.
Dneska večer si pustím Beethovena, ale zítra třeba budu mít náladu na Mozarta. Nevím, jestli je lepší Vincent van Gogh, anebo jestli je lepší, já nevím, Alfonso Mucha třeba. To jsou úplně jiné světy.
A podobně nemůžete srovnávat lidi. Můžu srovnávat lidi v běhu na 100 metrů, a to je tak všechno. Každý z nás jsme jiným způsobem krásní, každý z nás máme jiným způsobem namixované dobré vlastnosti.
Přivší úctě ty soutěže MIS. Vždycky ty pohádky mají pravdu, že vždycky, když jsou kladeny otázky zrcadlu, tak pak se míchají jedy. To nemůže dopadnout jinak. Takže ty soutěžní misi to je trošku mimo, protože takhle se to přece nedá říct.
Každá ta holka je hezká nějak jinak a podobně a někdo má prostě obrovskou hloubku a někdo je jako super sochařka a někdo je prostě jako super já nevím co. Takže každý má tu svoji cíli. citlivost prostě postavenou někde jinde a nemůžu říct, kdo je nejlepší nebo nejkrásnější. U člověka to postrádá smyslu.
Jestli chcete partnerku nebo partnera, který bude mít spíš tu chladnou hlavu nebo vřelé srdce, it's up to you. Ale kdybychom se nezhodli, kdybychom řekli teďka, k čemu chci toho člověka vlastně vypěstovat. Kdo to má být. Na moudrost mám velkou obavu, že geny neexistují. Že ty geny pro tu matku Terezu nejsou.
že nejsou, že to jsou věci, kterým člověk musí dospět, dozrát a podobně. Na inteligenci, tak proč ne? Ale ne zřejmě na to, abych tu inteligenci napřímil tím správným směrem, to je to, čemu říkáme normálně moudrost. Takže ta moderní eugenika, ten koncept se hroutí právě tady z tohoto důvodu. Ta myšlenka, že ti proletariáti nás tady přemnoží, no to je absolutní hloupost.
Naši nejlepší studenti na medicíně jsou lidi, Lidi, ne všichni, typicky, zapadlé horské vesničky, rodiče základní vzdělání a ten student, nebo kluk, nebo holka, právě proto, že je zvyklý tvrdě pracovat, právě proto, že je přirozně inteligentní, tak najednou prostě tady dvě obrovskou kariéru je, je z něj obrovská hvězda. Takže toto není tak, ale nemůžeme odlišovat ty lidi jakýmkoliv způsobem. Takže právě jako ta krása člověka je v tom, že každý jsme jiný a každý máme to svoje charisma postavené nějak jinak. jinak, takže ta moderní eugenika se v tomhle hroutí.
Nemáme nač člověka pěstovat nebo křížit nebo šlechtit, protože každý z nás jsme určitým způsobem jiný a každý z nás, chcete mi tady jako 10 milionů Jarku Jágrou, nejte mi byla nuda hrozná, ne, potřebujete tady taky nějaké ještě Karla Gotta třeba, jo. Takže právě toto je to čertovo kopítko té moderní eugeniky, že prostě u toho člověka, To takhle fatálně nefunguje a teď samozřejmě máte ty příklady všech těch lidí, kteří byli různým způsobem tělesně děsivě postižení. Tak Stephen Hawking, tak chodí daleko. A ten člověk, když mám srovnat jeho a mě, co týče posunutí lidstva ve vědě, tak si myslím, že já to mám trošku líp. Černé díry nejsou úplně černé.
Co týče popularizace vědy, tak si myslím, že asi jako taky teda. Co týče peněz, které za to byděly. dělal, tak Stručná historie času je nejprodávanější popularizační knížka 20. století, no tak jako dobrý, jo.
Tak jako v čem já jsem tedy jako lepší, jo. To se prostě nedá takhle říct, jo. To opravdu jako takhle, takhle to není postavený, jo. A to ještě jako bych si klidně troufil říct, to už jsou, berte neberte, jo. Ten člověk, který má Downů syndrom, tak prostě ti anglosasové mají hlubokou pravdu v tom, že říkají, to jsou people with disabilities.
Člověk, který má rýmu, člověk, který má chřipku, člověk, který má schizofrenii, člověk, který je Downik, ale především to je člověk, který má nějakou chorobu. A já si netroufám říct, že jsem lepší než člověk, který má Downu syndrom. Ti lidi jsou spontánní, jsou veselí, prožívají úplně jiný životy a já si netroufám říct, že by můj život byl lepší nebo v žádném případě. Nabízím, nevnucuji tady toto. Takže People with Disabilities a ten koncept novodobé eugeniky právě troskotá na tom, že že každý z nás jedeme si svoji jinou cestou a v tom je krása lidského rodu.
Amen. Tak, no prosím, ano. Dneska se hodně taky říká mezi lidma, že třeba ten novodobý globální kapitalismus jako způsobuje to, že vlastně eliminuje nějaký třeba lidi. A já třeba vám takhle, stánek na IP Pavlova, kde můžeme...
No. se může podepsat petici za odlužení státu třetího světa. Těch nejchutějších. A tam třeba chodí lidi a říkají, ať lidi jsou přemnožený, a že to je prostě jako dobře, a takhle, a mají tyhle názory ty lidi. A ještě jsem chtěl o té přírodě, že si z ní nalze brát ty morální vzory.
Tak některý lidi tomu třeba nevěří, nebo jsou třeba lidi, kteří jsou nábožensky založený. Tak a... Já jsem... ...sou sem.
Například můžeme říct, že třeba existují jisté ovoce nebo zelenina, tím, že ho utrhneme, tak se nějak nerozmnožuje, jako proč je třeba banán, nemá žádnou pecku, nebo proč třeba chytiny vonějí. No, tak to je jednoduché. Ty banány a chytiny to udělali netopíři, chuť netopíru a těch megachirokter, to je dávno vychytané tady toto, jo?
No, já nechci, to už se vykycáváme. Pokud chci dělat lekracii z vegetariánů, ale pokud byste byli, tak velmi doporučuju Poručuji teďka Daniho Chámoviče, toho Waterplant Nose a Antoni Trevavas, to je kluk z Edinburgu. Teď je kolem to jako spousta prací, jak ty rostliny vnímají toho světla mnohem víc než my. Rostlina asi nepozná tvář, ale třeba pozná, jestli dům je natřený tak nebo tak. Má daleko širší spektrum, má paměť, má hmat, plánuje.
Čichá. Vždycky se plazí za vůně rajčete, protože ho potom parazituje. Takže ona tak jako čekuje to okolí a když cítí tu vůni, tak jde potom. Samozřejmě i po té gáze, která je.
aha, aha, jo tohle teďka předpokládá, jak to bude s tím světlem takže s tím světlem jako takhle se snaží tam dostat a to čemu jsme vždycky říkali že je to vegetativní tak ono to asi úplně vegetativní teda není, ano nemá nemá to mozek, nemá to nervovou soustavu, ale je to díky tomu, že ta rostlina vždy může být někým podupána nebo sežrána, takže to nemůžete centralizovat, ale dneska se zdá, že ta rostlinná inteligence, že to je věc, kterou bychom opravdu neměli brát vážně. Když jsem dočetl toho chámoviče, tak jsem měl z trochu skrupule si dát mrkev. No, no, no, no, tak to je nic, tak jenom známka pod čarou. Já bych se chtěla zeptat, vrátit se k té eugenice. Není vlastně tak trochu eugenika, to, že se dnes dělá screening v těhotenství právě třeba na Down syndrome.
Já jsem se často setkala s tím, že když lékaři zjistí, že dítě má Down syndrome, tak zcela automaticky, a když by s tou matkou to prohovořili, rovnou postílají, tak fajn, tak tady prostě máte a půjdete na interrupci. No, no, no, ano. A je to vlastně taky taková selekce.
Ano, ano, to tak je, tečka. Je to, myslím si, jako velikánská bolest. Tak jako jednou za městíc nebo zrovna městíce volá, nevymyšlím si, plačící maminka, která říká prostě hrozný, teďka mě lékaři řekla, jdu na interrupci, protože najednou musí na amniocentézu a já vím, že amniocentéza je riziková, na modrém koníku jsem se...
jsem se dočetla, že tam je prostě velký riziko, že tohle a teďka lékařnutí do potratu a podobně, tak to tak trošku spolu probereme a ono je potom volá za dalších několik měsíců jako super, mám zdravé dítě, zázrak se stala a podobně. A to, co mi učíme naše studenty, je to, že od konce 50. let v genetickém poradenství se vždycky říká zásadní věc, že vždycky musíte ctít názor radícího se. To znamená ten lékař. žijeme v sekulární společnosti, tak by měl říct té mamince, podívejte se, tak jsou třeba pravděpodobnosti, takhle to dopadá, ty vyšetření takhle, takhle, jaké jsou možnosti antikoncepce, jaké jsou možnosti preimplantační diagnostiky, lomenoasistované reprodukce, jaké jsou možnosti interrupce, jaké jsou možnosti veškerého testování, když to dítě se narodí, jaké jsou možnosti školní docházky.
jaké jsou možnosti pro další vývoj dítěte. Předestřet celou paletu možností a teďka zmlkne. Protože vždycky musíme ctít názor radícího se. Lékař ze své profesionální pozice je povinen poskytnout všechny možné informace o tom problému a potom má zmlknout a ctít názor radícího se. Ano, praxe připouštím je taková, že ty maminky mě telefonují, protože ten lékař, když třeba vidí, že to je...
jo, triple test vyšel třeba tak a tak, tak už potom třeba jako ponouká k tomu potratu a podobně, ale prostě to je děsivě jako neetický. Tečka. Prosím.
Já bych se chtěl ještě trošku zpátky k tý historii. No, no, no. Byla zmíněna nějaká francouzská stránka, která říkala, že nějaký vliv by možná měl mít doprostředí, za kterého vychází ten člověk.
Ta myšlenka, jak to se... A co se s ním v té historii stalo? To úplně tam zmizelo?
No nezmizelo, ne, naopak. Ta myšlenka dneska je tak živá, že z toho darwinistu úplně není dobře. S tím přišel Lamarck. Lamarck 1809, byl rok, kdy se navetl darwin, přikází s myšlenkou, že evoluce existuje a nikoho to nenaštvalo. Všichni jsou úplně klidní.
Z důvodu, které jsou možná trochu umymorámy z této přednášky, Lamarck v zásadě předpokládá, že to vždycky skončí člověkem. To znamená, ta myšlenka je, vybíjte všechny savce, včetně nás, a nic moc se nestane, protože ono to jako dočvachtá z těch terapeucidních plazů k tomu člověku. Nebo vybíjte všechny až na baktérie, to bude trvat teda trošku díl, ale nakonec to zase k tomu člověku dojde. Tak je dobrý. A Lamarck zavádí...
ten termín dědičnost užívaného a neužívaného. A jeho vize je taková, že vlastnosti, které já získám během svého života, předám svému dítěti. Černoch vznikl tak, že jsem se opaloval, tím pádem moje dítě jsem rodil trošku snědší a za pár generací už tady máme toho Černocha. Kovářovo dítě bude už trošku svalnatější. Když se naučím čínsky, tak to moje dítě už jako trošku něco zažvatlá třeba.
A tak dále. To znamená, to s čím se já setkávám během svého života, předávám svým dětem. Potom přišel Darwin a řekl, že takhle to není. Taková, že o dítě je stejný nebohý uzlíček, jako i všechny ostatní děti. Když přijdu o ruku, tak moje dítě se narodí.
Zdraví, August Weissman to se všude uvádí, asi několika generací, se říká asi devisek myší celkem. Jím sekal odsázky, ne? A teďka čekal, kdy se narodí, tebe se zasámiš konečně. Jakoby vytržel tlak prostředí a takhle, jo?
Takže Darwin... přišel na to, že ne, že mi opravdu, tak jak to říká Mendel, ty geny jako karty dostávám od svých rodičů, tady jako zamíchám v tom mém životě, strčí mi do spermii a pak je teda jako pustí do těch dětí. Ale to jsou stejné karty, samozřejmě tam ještě ty crossing ovry a tak dále, ale v zásadě, že já jsem převozník těch genů časem a že absolutně nemá žádný význam, s čím se setkávám v životě.
Tak to je dogma, který platilo tak do ještě tak třeba 4 roky zpátky ještě. No a potom přišla epigenetika a ukazuje se, že to tak úplně zase není, že ten Lamarck se nám teďka trošičku začíná dívat jako přes rameno, že se najednou ukazuje, že jsou vlivy, které sice nemají vliv na primární sekvenci písmen DNA, které můžou ovlivnit to třeba, který gen se přepíše a který gen se nepřepíše. Aspoň jeden pokus. Takže...
dneska asi slavný, máte březí potkaní samičku a teďka do ní v určité fázi té březosti do ní dáte buď metoxichlor nebo vinklozol. Linie je proti fungicítu na vinicích, ametoxychlor je taky nějaký pesticid, či co. Přesvínctvo.
To, že již se narodí postižená mláď, a to to nikoho nepřekvapuje, ano, i lidská maminka, když pije alkohol, tak ty děti mají třeba ofidální alkoholový syndrom. To by bylo... bylo, aby na těch dětech se to neprojevilo.
Tady konkrétně většina samčích potomků, ne všichni, ale většina má spermí málo a jsou špatný. Vtip je v tom, že tento samečka potom spáříte s normální samečkou, jejich potomstvo samčího pohledá hlaví má spermii málo a jsou špatný, toho spáříte s normální samičkou, potomstvo má spermii málo a jsou špatný a tak to jde do čtvrté generace, kdy to zastavili. Jinými slovy, o kvalitě mých spermií rozhodne to, s jakou chemikálí se setkala moje prababička.
Wow. Takže toto je hodně špatná zpráva. Kdy najednou se ukazuje, že ono zřejmě se nesáhne do té primární sekvence písmen DNA, ale právě najednou se ukazuje, že klíčové a rozhodující rozhodující je, ne, že bychom měli jiné geny, ale které geny se přepíšou, v jaké fázi embrionální vývoje, jak moc, v kterých buňkách a v kterých tkání.
Že ty regulační sekvence, to je všechno a tam právě, že to dá jako krásně ovlivnit právě tady těmito vlivy. Takže dneska se znovu jakoby Lamarck trošičku jako vrací do povědomí. Ta Francie opravdu to jako předpokládala tak, že je rozhodující vliv prostředí. No a to my víme, že vliv prostředí je obrovská věc.
Tak prostě hnojený pole, ty bonze. a tak dále, tak všechno, jo? Tohle.
A ta Anglie spíš jako, že to všechno budou teda ty geny, se tenkrát ještě tak neříkalo. Ale jo? 1907 to zavrlo.
Byla nějaká snaha jednat ve Francii nebo v dalším z prvních zemí jednat na základě tohohle směru a geny? Nevím o tom, nevím o tom. Tak, poslední ne? Třeba už nebude.
Ptalo, jak se ta eugenika skončila, nebo aspektní přinášet, tou válkou, to se potom zastavilo úplně nebo ne? Já jsem někde slyšel, že třeba v Rusku byly zkusy ještě v 50. No, já s tím samozřejmě, já jsem to uřízl, protože jsem si říkal, že v Detreze... do té školy zítra. Samozřejmě to tím neskončilo.
Pravda po Auschwitz se slovo eugenika stává zakázaným slovem. To nikdo jako neřekne. Pak to pokračuje tak, že v 50. letech američani vymýšlí genetické poradenství, kde...
Už na konci 50. let právě mají tu představu, že vždycky musíme respektovat názor radících se, názor radících se v sekulární společnosti. A pak samozřejmě ono to neusíná. Ční ani najednou mají v 89. zákon, že když se berou dva mentálně nemocní, tak musí tam být nějak vystralizovaný, nebo se dokonce nesmí brát, nebo prostě klasické eugenické zákony a tak dále. A pak se to vlastně celé představuje.
přelije do toho, kdy s 186. někdo poprvé řekl, že budeme sekvenovat genom člověka. V 90. roce se začne a teď je strašlivý strach z toho, že najednou, když teďka budeme mít genomy nás všech v téhle místnosti, což vůbec už není science fiction, kompletní sekvence genomu je otázka několika hodin a je to dneska tak za 900 dolarů, takže vůbec není problém tohle udělat. Není problém třeba v nemocnicích. kdybychom chtěli sekonovat genomii všem pacientům. Průšvih je v tom, že nikdo neví, co s tím, protože DNA haploidního stavu je 3 200 000 000 písmenek.
což je kniha A4 silná 3 cm a těch knih je 1000. A ten doktor, když má pár hodin na toho pacienta, nebo pár desítek minut, tak to nemůže číst všechno. Takže spíš jsou drahý potom ty softwary, které vám řeknou, co s tou informací si máte počít. A dneska naštěstí ta moderní EU-vinika sice pořád tady nějak je, pořád takhle nějak bublá. V totalitních státech tu a tam jsou nějaké zákony, které si s ní hrály.
A... Ale v zásadě civilizovaný svět říká zaprvé no to racism, vždycky, když je premiér lík a biologové to podporují. A v zásadě ty civilizované státy říkají, nemáme cíla, který šletit člověka, není ten jeden nejlepší člověk, každý z nás máme nějakou hodnotu a i když jsem fyzicky nemocný, i když jsem mentálně nemocný, tak pořád mám ty základní lidské práva.
Takže ta obava tady pořád... pořád jaksi je, ale řekněme, že v civilizovaném světě není zrovna jako tohle na pořadu dne. Naštěstí.
Prosím. Takže teda, jak myslíte, je sterilizace transexuální? Jak se chtějí změnit pohledy?
No, no... ... ... ... ...
... ... ... ... ...
... ... ... možná se už dotýkáme k jiným problémům, možná už to není zajímavé tady toto, jo. Změna pohledu je velký etický problém, protože se najednou jako, je to definované jako diagnoza, teď tam nechávám, nabízím, nevnucuji, prostě to každý myslí, co chce.
V zásadě se ukazuje, že že je to zvláštní, asi jednodušší změnit ten hardware toho člověka, než tu mysl. Pokud to cítím jako žena, prostě v chlapským těle, tak zdá se, že jednodušší je změnit tady toto. Dneska je úzus takový, že se to to nepovažuje za, nebo že se to považuje za diagnózu.
To znamená, že tady tohle vám udělají a udělají vám samozřejmě individuálně, co můžete. To konstatují bez nějakých etických dalších poznámek. Prosím. Co základy proti manželství hosek slavník přišla?
To je celý způsob eugenika? Proti manželství hosek. Proti manželství hosek. Ako, že to není nějaká snaha? No to jako, co si myslím, Myslím, že to je spíš sociologie nebo politologie.
Já nevím, jak to říct. Já jsem biolog, tak já se moc omlouvám, ten nový život vzniká kolečko s křížkem a kolečko se šípkou. Prostě takhle příroda v tomhle světě To je v tomhle smyslu, to není úplně rovnoprávná.
No, no, no, no, no. Manželství to už je nějaká kulturní instituce. Ano, dva samečky spolu nemůžou mít přírození.
Já myslím, že dneska kulturně vymedzovaně některý zvedzkouření nebude výpočetný. To ať ji řeší politici. Protože manželství je jedna věc, ale rození dětí je... ...já, bum, já, to si měl.
jestli ta třídní společnost jako sama o sobě neaplikuje vlastně nějakým způsobem takovou eugeniku, anebo třeba kasty. No, je tak, poslední otázka už fakt před 9 hodin, jo? Tak přátelé, ano, děkuji za tu otázku.
Kdo byste si mysleli, že eugenika neexistuje a že existuje panmixie, tak jste na hlubokém omilu. Z toho vychází genetici, když bereme genetiku po polici, tak vždycky říkáme panmixie, to znamená, bereme po hlavní buníky vás všech, strčíme je do pytle a pak vytáhnu prostě jednu spermi, jeden oč. a uděláme z toho teda toto mládě u květí nebo u lidí nebo u kohokoliv. Všichni ví, že takhle to nefunguje.
Říkám našim studentům, jako nemusím mít v ruce křišťálovou kouli, abych vám, chlapci, předpověděl, že vaše, pokud jste vysokoškoláci, že vaše slečna bude vysokoškolačka nebo střeloškolačka. že velmi pravděpodobně bude ze stejné, to říká Peter Berger, ten kupidův šíp je velemi svižně naváděný kategorii příjmů a náboženství a podobně. Hodně bych si vsadil na to, že to bude teda běložka, kdo ví, nemusí být, ale velká pravděpodobnost tady je, a že opravdu jako panmixie neexistuje.
Pan Mixy opravdu neexistuje, samozřejmě všechno je možné, ale většinou partner, kterého si vyberu, je z poměrně velmi úzce vymezené biologické a sociální kategorie a pak samozřejmě přijde láska, nevím, kdo ještě smysl má, ale přece ono to není úplně takhle jako na náhodu. Takže myšlenka... že je stejná pravděpodobně, že si vezmu úplně jako libovolnou valku na světě, tak ta se nezakládá na pravdě. Poslední taková legrácka na závěr. Dneska se lidstvo právě díky tomu, že migrujeme, tak se strašně mísíme.
Vzpomněte si, jak od sebe daleko bydleli vaši prarodiče, pravděpodobně bydlejší vesnice, jak od sebe bydleli vaši rodiče, už můžou být teda jako různá města a vy už si klidně můžete vzít někoho z Jižní Ameriky. Přátelé, pro panmixy a pro... homogenizaci lidské rasy a pro míchání DNA, nejvíc, co proto udělalo, byl vynález bicyklu. Děkuji za pozornost.