Dámy a pánové, dovolte mi vchát sřítel u dalšího videa, které se bude opět věnovat starověkému Řecku. Tenokrát se konečně podíváme na Ateny a Spartu. Pokud jste neviděli minulé video o historickém vývoji starého Řecka, doporučuji se na ně ještě teď hned podívat, aby vám neunikly některé souvislosti. Odkaz máte je vpravo nahoře.
Takže začneme tou největší polis, Spartou. To bylo hlavní město státu zvaného Lakedaimon, který se rozlehal v Lakónii. Což bylo tehdejší označení pro řecký poloostrov Peloponés. Sparta je znává především svou armádou a tvrdou výchovou. Nenadarmo se dnes používá spojení Spartánská výchova.
Pravdou je, že boj byl ve Spartě jediným uznávaným řemeslem. A tak se mu věnovali prakticky všichni svobodní spartští muži. Ptáte se, kdo tedy zastával všechny ty ostatní činnosti a staral se o obživu všech těch bojovníků? Ano, byly to otroci.
A ve Spartě se jim říkalo hejloti. Spartě najčasto válčili a při těchto válkách ukoristili mnoho válečných zajaců, kteří se na otroky skvěle hodili. Ve Spartě byli všichni otroci majetkem státu. Stát pak každé spartské rodině přidělil jednu rodinu otroků, která se o ně starala. Další výjimkou z obyvatela Kounie byly periojkové.
To byly cizinci, kteří nepříslušili žádnému spartskému rodu a nezačleněvali se tedy do té typické spartské společnosti. Nebyli členy armády a živili se převážně řemeslem a obchodem. Zajímavostí je, že Spartané si mezi sebou neplatili penězmi, ty byly používány investicí s jinými státy. Kromě hejlotů a periojků, tu byli ještě starci a pár spisovatelů a básníků, ale jinak všichni muže bojovali.
A ženy se staraly o domácnost a ve volném čase se vzdělávaly, aby zvýšily průměrnou gramotnost Sparty. Pojďme se nyní podívat na tu proslulou spartánskou výchovu. Už od útlého věku, konkrétně od pěti let, byl každý spartský chlapec cvičen v táboře, kterému se říkal gymnazion.
V osmnácti letech pak musel každý podstoupit zkoušku dospělosti. To znamenalo rok přežívat mimo město, přičemž bylo povoleno i loupit, pokud jste ovšem nebyli chyceni. Plnohodnotnými svobodnými muži se staly až ve třiceti letech. Od tohoto věku mohli volit ve sněmu.
Oženit se a založit si rodinu. Spartští valečníci vždy nosili rudé pláště, aby nebyly vidět jich krvácející rány a udajně také jedli po lévku zbýčí krve. Jejich heslo znělo se štítem nebo na štítě, takže bojovali až do posledního dechu.
Teď je čas na další slovní spojení pocházející ze Sparty. Lakonická odpověď je znamená jasná, stručná a výstižná. A zbývá nám ještě politický systém.
V čele Sparty stály dva archagéti, takový králové, kteří byli každý rok voleni se dvou šlechtických rodů. Na tyto krále dohlíželo pět eforů, kteří byli také voleni na jeden rok. Pak tu byla rada Geruzia, která soudila nejhorší zločiny a skládala se s těchto dvou králů plus 28 starců nad 60 let, kteří tam zůstali doživotně a navrhovali nové zákony. A nakonec Apela, tedy Sněm Lidu.
To byly všichni Spartěné na 30 let. a jejich úkolem bylo volit úředníky a hlasovat o zákonech. A můžeme se přesunout na druhou polis, Ateny.
Ty byly podle mýtu založeny hrdinou Tézem, na kterého se možná vzpomínáte, protože v minulém videu na Krétě zabil Minotaurá. V oblasti, kde Ateny stály, se říkalo Atika, a šlo o planiny vhodné pro pěstování obilí, oliv a fíků. Jedna z atenských čtvrtí se jmenovala Kerameikos.
Byl tam hlavní zroj hlíny, Takže tam pracovalo mnoho hrnčířů a proto se dnes keramice říká keramika. Nejdříve rychle schrneme původní rozdělení obyvatel. Nejvíc byly eupatride, byla ta aristokracie. Pod nimi stály demiurgové, řemeslníci a umělci.
Ozupe níž byly přistěhovalci, kterým se v Atenách říkalo metojkové a museli platit daně navíc. Ještě ní však byly thétové, kteří nemohli nic vlastnit a nejhůře na tom byly samozřejmě otroci. Co se politického systému týče, v Altenách vládlo devět archontů, které můžeme přirovnat k dnešním ministrům. Byli voleni nejeden rok a po jeho uplynutí se staly členy aristokratické rady, neboli nejvyššího soudu, takzvaného Areopagu. Za zmínku stojí archont Drakon a jeho kruté zákony a pak archont Solon, který zrušil otrod svítěm, kteří se do něj dostali kvůli dluhům.
Tomu se říkalo setřesení břemen, řecky Sejsachtea. Slohon také rozdělal Athéniany do tříd podle jejich příjmu. Tyto příjmy nebyly peněžní, ale pohdítaly se v objemu ročního výnosu s obilí.
Jednotkou objemu byl jeden medimnos, nazvaný podle řezké nádoby o 52 litrech. Ten, kdo za rok sklidil nad 500 medimnů obilí, patřil do první třídy. Kdo sklidil více než 300 medimnů, byl ve třídě druhé.
Zástupci první a druhé třídy se mohli dostat do nejvyšších úřadů a v bitvách to byli jezdci. Třetí třída měla spodně hranici 200 medimnů obilí ročně a byli to těžkohoděnci, kteří mohli být losem zvolení do tzv. rady pěti set. Tato rada zpravovala finance, veřejné budovy a řešila méně závažné a politické zločiny. A nejnižší, čtvrtou třídou, byly lehkooděnci a vesleři, kteří sklízeli pod 200 berybnů ročně.
Všichni se ale mohli účastnit na sněmu, kde mohli podobně jako ve Spartě volit a hlasovat. Kromě archontů volili ještě stratégii, což byly vojenčí velitelé. Aténská vojenská výchova byla mírnější.
Povinná byla jen od 18 do 20 let. Atény se totiž mnohem víc soustředili na vzdělání. To bylo určeno především bohatším chlapcům, ti velmi majetní si mohli dovolit i soukromé učitele.
Vzdělání bylo všestrané. Gramatické, to je čtení, psaní, počítání, muzické, hudba a umění a také gymnastické. To bylo zaměřené na fyzickou vzatnost a souvisí to s tím sparským názvem. proti locičný tábor, gymnazion.
Ateny také proti Spartě kledly mnohem větší důraz na kulturu. Teď je čas na pár termínů, které jsou společné pro všechny polis. Agora bylo náměstí, kde se při volbách zhromaždoval lid.
Od toho je odvozená agorafobie, srach z otevřených prostor. Akropolis byla nejprve obraná pevnost, později náboženské místo. A o Areopagu už jsem se zmiňoval. To byl soud, jehož patronem byl bůh Ares.
A poslední termín, tyranida, vláda jedince. Tím se dostáváme k historii Aten. Tyranida tam začala pár let po solonových reformách, v roce 546 př.n.l.
kdy se vlády zmocnila Eupatrida Peisistratos. Tyranida zní krutě, ale Ateniané se tehdy vůbec neměli špatně, zkrátka jen vládl jediný panovník. Peisistratovi připadalo, že zejména kupci a obchodníci nemají dostatečný politický vliv a začali jim pomáhat. Zmodernizoval přístav Pyrrhus, který se nacházel pár kilometrů od Athén a byl důležitým obchodním úzlem.
Dnes je Pyrrhus samostatným městem. Po Pejsi ztrátovi se k moci dostali jeho synové Hyppias a Hypparchos, kteří už svá rozhodnutí vnúcovali násilím a z Tyrannidy se stala Tyrannida v dnešním slova smyslu. Všechno nakonec dobře dopadlo, zachránil to Cleisténes, který vydal zákon proti Tyrannidě a Athény se vrátily do demokracie. To je také slovo z hřečtiny. Demos znamená svobodný lid a kratos je vláda, takže vláda lidu.
Kleisténes taky rozdíl Atiku na asi 100 démů, okresy s vlastními úřady a soudy a zavedl střepinový soud, řecky ostrakizmos. To fungovalo tak, že se každý rok všichni svobodní Ateniané sešli v Agoře a každý náslal na hledněný střep, řecky ostrakos, jméno toho, to byl podle něj nebezpečný a ohrožoval demokracii v Atenách. Ten, kdo v tomto hlasování v uvozovkách zvítězil, byl na 10 let vyhnán z Atiky. Klejsténes také trochu překopal politický systém. Archonti zůstali, ale ze sněmu lidu, kterému se teď říkalo Ekklesia, bylo voleno 500 zástupců rady 500. Té se zas říkalo Bule a ti zástupci byli Buleuti.
Tahle rada zase dala 4x do roka, což řešení každodenních problémů nestačilo. Proto bylo z Bule vždy vybíráno 50 Britanů, kteří zase dali každý den. Jeden z nich, Epistates, jim přece dal a zpravoval pokladnu, ale aby to nestihl nějak využít, jeho vláda vždycky po 24 hodinách skončila. Jo, je to trochu komplikovaný, ale pustil si to ještě jednou a slibuji, že už to bude lepší.
S tím jsem vyčerpal Athénia Spartu, ale ne zlohy story Starého Řecka, takže tak za měsíc se připravte na video o Peloponéské válce. Až výjde bude opět tady nalevo, teď tam máte video o počátcích Starověkého Řecka a o Minožské krétě. Já doufám, že se vám video líbilo, pokud ano, nezapomeňte dát ples nahoru, případně video sdílejte. Já s vámi loučím a uvidíme se zase kdy příště u nějakého dalšího videa, zatím čau čau.