Understanding Market Mechanisms and Theories

Poptávka (definice, funkce, graf, determinanty) DEMAND = ochota kupujících koupit určité množství statku či služby při určité ceně

vztah mezi tržní cenou P a množstvím poptávky domácností Q (za předpokladu, že ostatní vlivy jsou konstantní)
chování kupujících:  individuální poptávka (d) – množství daného statku či služby, které je spotřebitel ochoten a schopen kupovat (jedna domácnost, jeden statek)  tržní poptávka (D) – souhrn všech individuálních poptávek po určitém statku či službě v určitém období  agregátní poptávka (AD) – poptávka všech spotřebitelů po všech statcích a službách (makroekonomie)
poptávka může být vyjádřena: funkcí, grafem, tabulkou Funkce poptávky
množství statku Q, které spotřebitelé hodlají kupovat při ceně P v určitém časovém období
funkce poptávky má klesající průběh – proto mínus ve vzorečku → zákon klesající poptávky = s rostoucí cenou klesá poptávané množství  lineární funkce poptávky P = a – b Q (inv. fce) D – křivka poptávky a – maximální cena, při které by byla produkce nulová (Q = 0)
b = tg α – směrnice přímky – derivace P podle Q a/b – maximální množství (P = 0) Q = a b – 1 b P Determinanty poptávky = faktory ovlivňující poptávané množství daného statku či služby
mění-li se cena statku, ostatní determinanty jsou konstantní → pouze posun po křivce poptávky! – mění se pouze poptávané množství  vliv změny nominálního důchodu ceteris paribus1 na poptávku
zvýší-li se důchod spotřebitele, může si spotřebitel dovolit při ceně P větší množství statku Q → posun vpravo
sníží-li se důchod spotřebitele, klesá poptávka po daném statku → posun vlevo „Pro normální statky platí, že s růstem důchodu poptávka roste a s jeho poklesem klesá.“
výjimka inferiorní zboží (náhražky) – např. margarín, ojeté automobily – s růstem důchodu spotřebitel má kvalitnější zboží; individuální preference  vliv změny cen ostatních statků ceteris paribus na poptávku a) substituční statky
dají se nahradit, např. housky, rohlíky
máme dva substituční statky, klesne-li u jednoho cena, poptávka se po tomto zlevněném zboží zvýší b) komplementární zboží
statky vzájemně se doplňující, např. auto a benzín
roste-li cena jednoho statku, poptávka po daném statku klesá, ale zároveň klesá poptávka i po komplementárním statku c) indiferentní zboží 1 ostatní faktory jsou konstantní
zboží na sobě nezávislé  ostatní vlivy
móda, reklama, očekávání cenových změn, počet kupujících, preference spotřebitelů, …

Nabídka (definice, funkce, graf, determinanty) SUPPLY = ochota prodávajících nabízet určité množství statku či služby při určité ceně

vztah mezi cenou statku P a nabízeným množstvím Q v určitém časovém období  individuální nabídka (s) – nabídka jednoho výrobce určitého statku či služby (jeden výrobce, jeden statek)  tržní nabídka (S) – nabídka všech výrobců určitého statku či služby; součet všech individuálních nabídek  agregátní nabídka (AS) – celková nabídka v ekonomice (makroekonomie)
nabídka může být vyjádřena: funkcí, grafem, tabulkou
zákon rostoucí nabídky – s růstem ceny roste nabízené množství  lineární funkce nabídky P = m + n Q (inv. fce) S – křivka nabídky m = Pmin – min. cena P, při které by byla produkce nulová n – směrnice přímky n = tg α (derivace P podle Q) Q = - m n

1 n P S rostoucí cenou roste zájem výrobců o danou produkci a roste i počet výrobků, do odvětví vstoupí i ti, kteří vzhledem k vyšším nákladům při nižší ceně nemohli daný výrobek vyrábět. Determinanty nabídky = faktory ovlivňující nabízené množství daného produktu

mění-li se pouze cena statku, posun pouze po křivce nabídky!  ceny VF (práce, kapitál)
ceny VF ovlivňují náklady na výrobu – výrobci jsou ochotni nabízet své výrobky za cenu, která jim pokryje náklady
růst cen VF – nabídka se snižuje (posun doleva)
pokles cen VF – nabídka se zvyšuje (posun doprava)  úroveň technologie a technologický pokrok
vede zpravidla k růstu nabídky – předpoklad, že výrobci zavádí dokonalejší technologie vedoucí k snížení nákladů (posun křivky doprava)  očekávání zvýšení ceny (= inflační očekávání)
omezení nabídky (posun doleva)  ostatní determinanty
konkurence, přírodní vlivy Faktory působící na cenu nabídky
náklady a možnost skladování, možnost tvorby zásob produkce, technologie výrobního procesu, délka období

Elasticita poptávky cenová (význam, interpretace, hodnoty u jednotlivých typů statku, výpočet, graf pro elastickou, neelastickou poptávku a extrémní případy)  cenová elasticita poptávky = jak se změní poptávané množství v %, pokud cena statku vzroste o 1%

číslo záporné, nebo nulové (díky zákonu o klesající poptávce) E = ∆Q ( % ) ∆P ( % ) (∆ = změna)  │EP│ náleží ( − ∞ ; − 1) – elastická poptávka – jednoprocentní růst ceny vyvolá více než jednoprocentní pokles poptávaného množství (spotřebitelé reagují pružně, vyplatí se zlevňovat)  │EP│ náleží ( − 1; 0 > – neelastická poptávka – jednoprocentní růst ceny vyvolá méně než jednoprocentní pokles poptávaného množství (zkousneme vyšší cenu – např. elektřina, plyn, rohlík)  │EP│ = 1 – jednotkově elastická poptávka – jednoprocentní růst ceny vyvolá jednoprocentní pokles poptávaného množství (výjimka)  │EP│ → ∞ – dokonale vcká poptávka – jednoprocentní změna ceny vyvolá nekonečně velkou změnu v poptávaném množství  │EP│ = 0 – dokonale neelastická poptávka – změnou ceny se poptávané množství nemění  bodová cenová elasticita poptávky
pružnost poptávky v konkrétním bodě křivky poptávky EP = - 1 b

P Q nebo můžeme počítat také jako Ep = dQ dP * P Q  intervalová cenová elasticita poptávky (=pokud cena vzroste o 1%, poptávané množství klesne o …%) -vyjadřuje, jak reaguje poptávané množství Q, pokud se změní cena statku P (vše v %)*

pružnost poptávky v konkrétním intervalu EP = Q1 − Q0 P1 − P0

P1 + P0 Q1 + Q0 Faktory určující cenovou elasticitu poptávky  dostupnost blízkých substitutů – „čím větší je dostupnost substitutů statků, tím vyšší je cenová elasticita poptávky“  nezbytné a luxusní statky – nezbytné statky: spíše nepružná poptávka (základní potraviny); luxusní statky – vysoká elasticita poptávky (automobily)  podíl výdajů na určitý statek v rozpočtu – čím vyšší podíl výdajů, tím vyšší je elasticita  čas – elasticita se mění v závislosti na čase; SR nízká elasticita (spotřebitel kupuje i drahý benzín), LR více pružná (nebudeme kupovat nové auto, bude-li benzin stále drahý)

Elasticita nabídky cenová (význam, interpretace, faktory ovlivňující elasticitu nabídky, graf pro elastickou, neelastickou nabídku a extrémní případy, výpočet)

vyjadřuje, jak výrobce statku reaguje na změnu ceny (nikoli změnu důchodů nebo změnu ceny jiného zboží)
jak se změní nabízené množství statku v %, pokud cena statku vzroste o 1%
cenová elasticita je kladné číslo  bodová cenová elasticita nabídky
jak reaguje nabízené množství statku Q na změnu ceny P v konkrétním bodě (malé změny ceny) ES = 1 n

P Q nebo Es = dQ dP * P Q  intervalová cenová elasticita nabídky*

jak reaguje nabízené množství statku Q na změnu ceny P v konkrétním intervalu (větší změny ceny) ES = Q1 − Q0 P1 − P0

P1 + P0 Q1 + Q0 │ES│ > 1 – elastická nabídka │ES│ < 1 – neelastická nabídka │ES│ = 1 – jednotkově elastická nabídka │ES│ → ∞ – dokonale elastická nabídka │ES│ = 0 – dokonale neelastická nabídka Faktory ovlivňující elasticitu nabídky  náklady a možnost skladování – rostou-li při růstu produkce náklady rychleji, roste rychleji i cena (nepružná); zboží s krátkou dobou trvanlivosti – malá elasticita (skladování nákladnější a obtížnější)  možnost tvorby zásob produkce – pokud je skladování nákladné, firmy nabízejí konstantní množství zboží → nabídka je nepružná  technologie výrobního procesu – je-li možné stejnou technologií vyrábět substituty – pružnější  délka období – s délkou časového období se pružnost nabídky zvyšuje

Elasticita poptávky důchodová (význam, interpretace, hodnoty u jednotlivých typů statku, výpočet) = jak se změní poptávané množství %, pokud se důchod spotřebitele zvýší o 1% (při konstantních cenách)

ve většině případů kladné znaménko EY = Q1 − Q0 Y1 − Y0

Q1 + Q0 Y1 + Y0 EY > 1 důchodově elastická poptávka – s růstem důchodu vzroste poptávané množství více než důchod; potraviny vysoké kvality, luxusní zboží EY < 1 důchodově neelastická poptávka – poptávané množství roste pomaleji, než důchod; potraviny, oděvy EY = 1 jednotkově elastická poptávka – poptávané množství roste stejně rychle jako důchod EY < 0 inferiorní zboží (podřadná) – poptávané množství s růstem důchodu klesá, budeme kupovat méně nekvalitnějšího zboží EY > 0 normální statky – růst důchodu vyvolá růst poptávaného množství

Elasticita poptávky křížová (význam, interpretace, hodnoty u jednotlivých typů statků, výpočet)

vyjadřuje závislost poptávaného množství jednoho statku QA, na změně ceny jiného statku P B = jak se změní v % poptávané množství Q A statku A, pokud cena statku P B vzroste o 1% EA,B = QA 1 − QA 0 PB 1 − PB 0

QA 1 + QA 0 PB 1 + PB 0

do jaké míry jsou statky navzájem nahraditelné
může být kladné i záporné číslo E > 0 substituční zboží – růst ceny substitučního statku B vyvolá růst poptávky po statku A, který se stává relativně levnějším, např. pokud ČD zdraží, budeme využívat autobusy E < 0 komplementární zboží – růst ceny komplementárního zboží B je provázen snížením množství statku A, ale i statku B; např. pokud dojde ke zdražení benzínu, lidé budou méně kupovat auta E = 0 indiferentní zboží – nezávislé na sobě

Tržní rovnováha, renta spotřebitelů a výrobců, pavučinový teorém utváření rovnováhy na trhu, změny rovnovážného množství a ceny tržní rovnováha = situace na trhu, kdy se nabízené množství Q S rovná poptávanému množství QD, a zároveň cena nabídky PS je rovna ceně poptávky P D → poptávka = nabídka PErovnovážná cena = cena, za kterou výrobce statku nebo služeb nabízí a zároveň spotřebitel poptává QErovnovážné množství = nabízené množství se rovná poptávanému množství Výpočet rovnovážné ceny a rovnovážného množství

máme PD = a – bQ, P S = m + nQ PE = an

bm b + n Q E = a − m b + n

můžeme využít toho, že PD = PS = PE a QD = QS = QE Mechanismus utváření tržní rovnováhy  přebytek zboží QS > QD
tržní cena je větší než rovnovážná cena → nabízené množství je větší než poptávané množství
dochází ke konkurenci na straně nabízejících → snížení ceny → zvýšení poptávky
rostoucí poptávka a klesající nabídka zastaví pokles tržní ceny a směřuje k bodu rovnováhy  nedostatek zboží QS < QD
tržní cena je nižší než rovnovážná cena → poptávané množství je větší než nabízené množství
konkurence na straně kupujících → jsou ochotni zaplatit vyšší cenu → růst ceny, zvýšení nabídky Renta spotřebitelů a výrobců  přebytek spotřebitele = rozdíl mezi částkou, kterou je spotřebitel ochoten zaplatit za dané množství určitého statku a částkou, kterou by zaplatil při rovnovážné ceně
každý spotřebitel je ochoten zaplatit za statek odlišnou částku peněz
je-li spotřebitel ochoten dát za dané množství statku více peněz, než je tržní cena → renta spotřebitele RD = (a − PE) * QE 2  přebytek výrobce = rozdíl mezi částkou, za kterou je výrobce ochoten nabízet dané množství určitého statku a částkou, za kterou by nabízel při rovnovážné ceně
je-li výrobce ochoten nabízet dané množství statku za menší cenu, než je tržní cena → renta výrobce RS = (PE − m) * QE 2 Pavučinový teorém utváření rovnováhy na trhu
časové zpoždění v reakci poptávky a nabídky na změny na trhu  trh s tlumenými oscilacemi – konvergující – na změnu ceny reaguje nejdříve poptávka, a poté nabídka (nerovnováha); nabídka strmější než poptávka – na trhu se obnovuje rovnováha n (sklon nabídky) > b (sklon poptávky)  trh s explozivními oscilacemi – divergující – na změnu ceny reaguje nejdříve nabídka, a poté poptávka; nabídka plošší než poptávka b > n  trh se stabilními oscilacemi – nabídka i poptávka mají shodný sklon (b = n) Změny rovnovážného množství a ceny  změny nabídky
pokles nabídky vede k růstu rovnovážné ceny a poklesu rovnovážného množství
růst nabídky vede k poklesu rovnovážné ceny a růstu rovnovážného množství  změny poptávky
pokles poptávky vede k poklesu rovnovážné ceny a rovnovážného množství
růst poptávky vede k růstu rovnovážné ceny a rovnovážného množství  změny poptávky a nabídky současně
současný růst nabídky a poptávky: vždy vzroste rovnovážné množství; cena může vzrůst, klesnout nebo zůstat; změna ceny závisí na elasticitě poptávky a nabídky
růst nabídky a pokles poptávky: snížení rovnovážné ceny
růst poptávky a pokles nabídky: zvýšení rovnovážné ceny, změna množství může být různá

Základy teorie užitku, kardinalistická teorie, celkový užitek, mezní užitek, vztahy mezi TU a MU, maximalizace užitku (včetně grafického znázornění) užitek = subjektivní pocit uspokojení ze spotřebovaného statku nebo služby teorie užitku – popisuje chování ekonomických subjektů – spotřebitelů; kolik si máme nakoupit kombinovaných statku a služeb, abychom maximalizovali užitek racionální spotřebitel – maximalizuje užitek, je omezen důchodem, má své preference Kardinalistická teorie užitku

užitek lze kvantifikovat (měřit) → umělé jednotky – jednotky: utily (nebo peníze)
užitek ze spotřeby jednoho statku je nezávislý na spotřebě jiného statku  TU – celkový užitek = užitek ze všech spotřebovaných jednotek daného statku
hlavní faktorem ovlivňující jeho velikost je spotřebované množství statku nebo služby
s růstem spotřebovaného množství statku celkový užitek roste, ale přírůstky se zpomalují
může být záporný
součet mezních užitků (diskrétní veličiny) TU= f(Q) (TU =) (spojité veličiny)  MU – mezní užitek = užitek, který spotřebiteli přinese spotřeba dodatečné jednotky daného statku nebo služby
vyjadřuje, jak se změní TU, dojde-li ke změně spotřebovaného množství o jednotku
MU je v bodě nasycení nulový a celkový užitek maximální
Klesající veličina, může nabývat i záporných hodnot MU = dTU dQ = ∆ TU ∆ Q Zákon klesajícího mezního užitku (1. Gossenův zákon) – s růstem spotřebovaného množství určitého statku TU roste až do bodu nasycení, avšak MU s růstem spotřebovaného množství klesá (spotřeba některých statků se však tímto zákonem neřídí, např. alkohol, drogy)
měříme-li užitek statku v penězích, spotřebitel bude nakupovat takové množství statku nebo služby, dokud se mezní užitek nevyrovná ceně statku → MU = P Maximalizace užitku
MU > P je pro spotřebitele lepší zvýšit spotřebu o další jednotku, a to až do doby, dokud se MU nevyrovná ceně statku (a naopak)
s růstem množství spotřebovávaných jednotek klesá MU ze spotřeby statku
užitek je tak velký, kolik je za něj spotřebitel ochoten zaplatit peněz (Marshall) (nepřímé měření užitku v pěnězích)

Ordinalistická teorie užitku, indiferenční křivky, mezní míra substituce (včetně grafů) Ordinalistická teorie užitku

užitek nelze měřit (kvantifikovat), spotřebitel je pouze schopen určit, jaký spotřební koš preferuje
spotřebitel vždy rozhoduje o určité kombinaci různých statků, která kombinace má pro něj větší užitek
užitek ze spotřeby 1. statku závisí na spotřebě 2. statku Předpoklady (axiomy) pro uplatnění preferencí spotřebitele  srovnatelnost – jakékoliv dvě kombinace může spotřebitel porovnat a je schopen si vybrat tu lepší  úplnost – jsme schopni seřadit všechny možné kombinace statků  tranzitivita – jestliže preferujeme A před B, a B před C, pak A preferujeme před C (křivky se neprotínají!)  (spojitost – množina statků oddělující preferované a nepreferované statky) Indirefenční křivka = zobrazuje všechny kombinace dvou statků, které přináší spotřebiteli stejný užitek
síť indeferenčních křivek = souhrn indiferenčních křivek → čím je indiferenční křivka vzdálenější od počátku, tím je vyšší celkový užitek Tvary indiferenčních křivek substituty přímé – mohou se vzájemně nahrazovat, spotřebovává stejné množství substituty nepřímé – spotřebovává dvojici statků, z nich je jeden základní a druhý zbytný (Q základního statku nemůže nikdy klesnout pod určitou hranici) komplementy – navzájem se doplňují, musí se spotřebovávat spolu dokonalé komplementy – statky jsou užívány jen spolu a ve specifickém poměru Mezní míra substituce = poměr, v jakém mohu směňovat dva statky, aniž bych změnil TU ze spotřeby obou statků
ochota spotřebitele obětovat určité množství jednoho statku za jednotku statku jiného
má záporné znaménko MRS1/2 = ∆ q2 ∆ q1 = MU1 MU2 – množství obětovaného druhého statku za jednotkový přírustek statku prvního MRS2/1 = ∆ q1 ∆ q2 = MU2 MU1 – množství obětovaného prvního statku za jednotkový přírůstek statku druhého

Rozpočtové omezení, změna ceny, cenová spotřební křivka PCC (včetně grafu)

spotřebitel je při volbě kombinace spotřebovaných statků omezen nejen svým důchodem (Y), ale i cenami jednotlivých statků (P1 , P2)
počítáme s tím, že důchod zcela utratíme Budget Line – rozpočtová přímka Y = P1 * q1 + P2 * q2
řesíme soustavu o dvou neznámých
pokud to umíme, nemusíme si q1, q2 pamatovat Změny rozpočtového omezení spotřebitele  změna důchodu spotřebitele
zvýšení – BL se posune nahoru
snížení – BL se posune směrem dolů  změna ceny statku – změní se sklon rozpočtové přímky Cenová spotřební křivka PCC -spojuje body vyjadřující optimální volby spotřebitele při různých cenách P daného statku (na svislé ose cena statku a na vodorovné množství)
vyjadřuje změny optimální kombinace statků q1, q2 kupovaných spotřebitelem v situaci, kdy měníme cenu jednoho statku
dochází ke změně množství statku q1 v závislosti na jeho ceně, zatímco cena 2. statku a důchod zůstávají konstantní
sníží-li se cena, sklon rozpočtové přímky se sníží a ta se stává plošší

Optimum (rovnováha) spotřebitele (slovně, graficky, matematicky), důchodová spotřební křivka ICC (včetně grafu) = taková kombinace spotřeby dvou statků q1, q2, která přináší spotřebiteli maximální TU – jakákoliv jiná kombinace by mu přinesla nižší TU než optimální (optimální stav za daných podmínek nelze zlepšit)

rovnováha spotřebitele je stav, který je pro spotřebitele ze všech možných dosažitelných stavů nejlepší
výsledkem je indiferenční křivka ležící nejdál od počátku, ale stále se dotýkající BL v určitém bodě jako tečna E = bod rovnováha, optimum spotřebitele Druhý Gossenův zákon
rovnováhu spotřebitele charakterizujeme dvěma vztahy: MU1 P1 = MU2 P2 = MU1 MU2 = P1 P2 Y = P 1 * q1 + P2 * q2 Matematická analýza rovnováhy spotřebitele  užitková funkce U = aq1 + bq2 +q1q2
řešíme soustavu rovnic o dvou neznámých
vycházíme z výše uvedených vzorečků, nebo můžeme použít vzorečky tyto q1 = Y

aP2 − bP1 2 P1 q2 = Y − aP2 + bP1 2 P2

 užitková funkce U =

parciálně derivujeme, abychom dostali MU q1 = c c

d * Y P1 q2 = d c + d * Y P2 Důchodová spotřební křivka ICC

vyjadřuje, jaké optimální kombinace bude spotřebitel poptávat v závislosti na změnách úrovně důchodu
křivka indiferenční analýzy, která představuje soubor kombinací množství dvou statků, při nichž spotřebitel maximalizuje svůj užitek při různých úrovních důchodu
dochází ke změne množství 1. statku v závislosti na změně důchodu Y, zatímco ceny obou statků jsou konstantní = optimální množství statků odpovídající různým úrovním důchodu

Krátkodobá produkční funkce, celkový produkt, průměrný produkt, mezní produkt, inflexní bod, vztah mezi celkovým a mezním produktem (včetně grafu) produkční funkce = vyjadřuje vztah mezi maximální technologicky dosažitelnou výší vstupů a množstvím VF 2, které byly použity k dosažení výstupu; určuje hranici výrobních možností¨ krátké období (SR) – období, ve kterém existuje alespoň jeden fixní VF (většinou kapitál)

krátkodobá produkční funkce vyjadřuje vztah mezi celkovým objemem produkce Q a množstvím zapojených jednotek práce (L), např. počet dělníků
FC > 0 (fixní náklady jsou kladné) 2 za VF považujeme práci, půdu, kapitál
firma nemůže změnit odvětví TP celkový produkt = celkový objem produkce Q = f(F1, F2, …, Fn) → TP = Q
celkový výstup, který je vyroben danými vstupy
křivka vyjadřuje různé úrovně výstupu, které lze dosáhnout kombinacemi různých množství variabilních vstupů s konstantním množstvím fixního vstupu AP průměrný produkt = objem produkce, který připadá na jednotku VF (na 1 pracovníka)
ukazatel efektivnosti práce APL = TP (L) L = Q L jinak platí APL = TP (L,K) L = Q L ; APK = TP (L,K) K = Q L MP mezní produkt = vyjadřuje změnu TP, změní-li se L o jednotku (najme-li firma dalšího pracovníka) MPL = dTP(L) dL = dQ dL Inflexní bod – bod, ve kterém se roustoucí výnosy variabilního vstupu mění na klesající výnosy variabilního vstupu; druhá derivace produkční funkce mění znaménko z kladné na zápornou, tj. je nulová (max MP L)

Výnosy z variabilního vstupu

závisí na nich tvar produkční funkce; předpokládáme, že se mění jeden VF, a ostatní jsou fixní  roustoucí výnosy z variabilního vstupu – progresivní produkční funkce
produkce roste rychleji než vstup, tj. každá další zapojená jednotka VF je produktivnější než předcházející
např. Q = L2  klesající výnosy z variabilního vstupu – degresivní produkční funkce
produkce roste pomaleji než vstup, tj. každá další zapojená jednotka VF je méně produktivní než předcházející
např. Q =  konstantní výnosy z variabilního vstupu – lineární produkční funkce
produkce roste stejně rychle jako vstup, tj. každá další zapojená jednotka VF je stejně produktivní jako předcházející
např. Q = 3L  progresivně-degresivní funkce
rychlejší růst v počátku, pozdější snižování
např. Q = 6L + 2L 2

1/3L3  Maximum produkční funkce nastává, když MP = 0.  Maximum průměrné produktivity AP nastává, když 1. derivace AP je rovna nule, tj. když MP = AP.  Křivky MP a AP se protínají v maximu průměrného produktu.

Dlouhodobá produkční funkce, izokvanta, mezní míra technické substituce, výnosy z rozsahu (včetně grafu) Dlouhodobá produkční funkce

zachycuje vztah mezi změnou objemu obou používaných vstupů a následnou změnou výstupu
dlouhé období (LR) – substituce vstupů, všechny náklady jsou variabilní, není možné graficky zachytit funkci
VF jsou variabilní, fixní náklady nulové, firma může změnit odvětví
základní vlastnosti produkční fce v LR:  firma může vstupy (K, L) navzájem nahrazovat (substituovat)  výnosy z rozsahu vstupů Izokvanta
všechny kombinace dvou VF, při kterých je dosaženo stejného objemu produkce, tj. pokud firma najme libovolnou kombinaci VF nacházející se na izokvantě, vyrobí stejné množství produkce
izokvanty se nikdy nekříží, jsou rovnoběžné, klesající a konvexní k počátku
kombinace vzdálenější od počátku přinášejí větší objem produkce
mapa izokvant = množina všech izokvant Mezní míra technické substituce MRTS
sklon izokvanty
poměr, ve kterém lze nahrazovat jeden vstup druhým, aniž by se změnil výstup MRTSL/K = MPL MPK Výnosy z rozsahu a izokvanty
v LR mohou firmy využít své zisky na rozšíření výrobní kapacity a ke svému růstu → výnosy z rozsahu
jak se změní produkce, pokud se mění proporciálně
zachycují vztah mezi propociální změnou vstupu a změnou výstupu; nepopisují celou dlouhodobou funkci, jen její část  konstantní –produkce roste stejně rychle jako vstupy; izokvanty mají stejnou vzdálenost (průmyslové výroby)  rostoucí –produkce roste rychleji než vstupy; izokvanty se přibližují (průmyslové výroby)  klesající – produkce roste pomaleji než vstupy; izokvanty se vzdalují (v zemědělství) Cobb-Douglasova produkční funkce Q = LαKβ
α + β > 1 rostoucí výnosy z rozsahu
α + β < 1 klesající výnosy z rozsahu
α + β = 1 konstantní výnosy z rozsahu

Izokvanta a izokosta, mezní míra ekonomické substituce Izokvanta

všechny kombinace dvou VF, které vyrobí stejný objem produkce, tj. pokud firma najme libovolnou kombinaci VF nacházející se na izokvantě, vyrobí stejné množství produkce
izokvanty se nikdy nekříží, jsou rovnoběžné, klesající a konvexní k počátku
kombinace vzdálenější od počátku přinášejí větší objem produkce
mapa izokvant = množina všech izokvant
sklon izokvanty počítáme pomocí mezní míry technické substituce Izokosta
všechny kombinace L a K, které mohou být pořízeny za dané celkové náklady
je analogická směrnice rozpočtové linie spotřebitele
náklady TC = w * L + r *K w … cena práce (PL) L … počet jednotek práce r … cena kapitálu (PK) K … počet jednotek kapitálu
zvýši-li se cena K – posouváme dolů
zvýši-li se cena L – posouváme doleva Mezní míra ekonomické substituce
poměr, v jakém lze zaměňovat VF při dané úrovni nákladů
sklon izokosty
bod, kde se dotýká izokvanta a izokosta
MRTS = MRES MRES = PL PK = MPL MPK

Optimalizace výroby v dlouhém období (slovně, graficky, matematicky), kapitál a práce v dlouhém období hledáme: a) optimální kombinaci VF, která maximalizuje výstup při daných nákladech b) optimální kombinace VF, která minimalizuje náklady za podmínky, při daném objemu produkce optimalizace pomocí: Izokosta

všechny kombinace L a K, které mohou být pořízeny za dané celkové náklady Mezní míra ekonomické substituce
poměr, v jakém lze zaměňovat VF při danéých celkových nákladech
sklon izokosty
bod, kde se dotýká izokvanta a izokosta MRES = PL PK = MPL MPK POMĚR V JAKÉM SE MĚNÍ L A K Kapitál a práce v dlouhém období
optimální kombinace L a K je tam, kde je izokosta tečnou nejvýše položené izokvanty, resp. izokvanta se dotýká nejníže položené izokosty
optimální kombinace technologických možností v souladu s ekonomickými možnostmi firmy

Náklady v krátkém období, nákladová funkce Náklady v krátkém období

celkové náklady STC = FC + VC
alespoň jeden z VF je fixní (kapitál) – fixní náklady (FC) – neměnné náklady, firma je platí, i když nic nevyrábí
variabilní náklady (VC) se mění s objemem produkce
průměrné náklady (AC) jsou náklady, které připadají na jednotku výstupu; průměrné fixní AFC, průměrné variabilní AVC (kolik nás stojí výroba jednoho výrobku)
mezní náklady (MC) – jak se změní celkové náklady, jestliže se produkce změní o jednotku SAC = STC Q AVC = VC Q AFC = FC Q SMC = dSTC dQ
AFC s růstem produkce vždy klesají Průběh nákladové funkce v SR
závisí na charakteru produkční funkce
podle toho, jaké výnosy z variabilního vsupu produkce vykazuje, rozlišujeme tři základní situace  degresivní nákladová funkce – náklady rostou pomaleji než výstup, resp. MC a AC klesají  progresivní nákladová funkce – náklady rostou rychleji než výstup, resp. MC a AC rostou  lineární nákladová funkce – náklady rostou stejně jako výstup, resp MC a AC konstantní  degresivně progresivní nákladová funkce – nejprve rostou náklady pomaleji než výstp, a poté rostou náklady rychleji, než výstup; MC protíná AVC a SAC v minimu TC = wL + rK

Náklady v dlouhém období (včetně grafu)

v LR jsou všechny vstupy variabilní, tudíž FC neexistují
LTC = VC, FC = 0; neexistují AVC, AFC, pouze LAC
nákladovou funkci odvozujeme z minimálních nákladů na produkci (= kombinace vstupů s nejnižšími náklady)
průběh nákladové funkce je determinován výnosy z rozsahu
pro variabilní náklady platí: pokud se v produkci prosazují rostoucí výnosy z rozsahu, pak náklady rostou pomaleji než výstup pokud se v produkci prosazují klesající výnosy z rozsahu, pak náklady rostou rychleji než výstup pokud se v produkci prosazují konstantní výnosy z rozsahu, pak náklady rostou stejným temptem jak výstup
firma optimalizuje vstupy a proti jsou náklady nižší než v krátkém období LAC = LTC Q náklady, které připadají na jednotku výstupu z dlouhodobého hlediska LMC = dLTC dQ jak se změní dlouhodobé celkové náklady, jestliže se produkce změní o jednotku

Členění nákladů – explicitní, implicitní, fixní, variabilní (příklady) explicitní náklady = skutečně vynaložené náklady; firma je reálně platí, např. mzdy, nákup strojů, materiál implicitní = firma reálně neplatí, ale přichází o ně; náklady obětované příležitosti (právník)

představují to, čeho se vzdáme za účelem získání něčeho jiného, nákladem obětované příležitosti rozumíme hodnotu druhé nejlepší nerealizované alternativy využití příslušného ekonomického statku. Př. studium na VŠ, musíme se vzdát mzdy, kterou bychom vydělali, kdybychom nestudovali. fixní náklady (FC) – firma je musí hradit, i když nevyrábí, tedy i při nulovém objemu výroby
alespoň jeden z VF je v krátkém období fixní (kapitál), např. stroje
se změnou výstupu se nemění (např. nájemné) variabilní náklady (VC) – mění se, rostou s objemem výroby, např. práce, L, spotřeba energie (např. náklady na suroviny) (VC = TC – FC)

Příjmy firmy – celkový příjem, průměrný příjem, mezní příjem TR – celkový příjem – závisí na ceně, za kterou se statek prodává a na množství prodávaného statku

kolik firma dostane za prodej určitého množství statku TR = P * Q AR – průměrný příjem = příjem, který firma dosahuje prodejem jedné jednotky produkce AR = TR(Q) Q = P * Q Q = P MR – mezní příjem = o kolik se změní TR firmy, jestliže se množství prodávaného statku zvýší o jednotku MR = dTR dQ

Zisk firmy, zisk účetní, zisk ekonomický, zisk v krátném a dlouhém období Zisk je základním cílem podnikání. Každá firma usiluje o získání zisku. Firma by měla realizovat takový výstup, aby maximalizovala svůj zisk. Značí se .  = TR – TC (příjmy – náklady)  účetní zisk = TR – explicitní náklady

kladný výsledek hospodaření  ekonomický zisk = TR – explicitní náklady – implicitní náklady Zlaté pravidlo maximalizace zisku – platí jak v LR, SR MR = MC Zisk v krátkém období TC = VC + FC
v případě zastavení činnosti jsou TR a VC nulové, ztráta je ve výši fixních nákladů a) jsou-li TR stejné nebo vyšší než VC, bude firma pokračovat ve výrobě b) jsou-li TR menší než VC, firma nebude pokračovat ve výrobě Zisk v dlouhém období
neexistují fixní náklady, všechny náklady jsou variabilní
firma bude na trhu působit pouze v případě, když její TR pokryjí alespoň TC → TR ≥ TC
v LR je ekonomický zisk nulový!

Cíl firmy – základní cíl, alternativní cíle

hlavním cílem firmy je maximalizace ekonomického zisku → MR = MC
bude-li mít firma nulový nebo záporný ekonomický zisk, ještě to neznamená, že nerealizuje žádný účetní zisk; pokud však bude mít ekonomický zisk kladný, pak bude realizovat i účetní zisk kladný alternativní cíle, např. zvýšení tržního podílu, maximalizace tržeb, technologické vůdcovství, stabilita, vyšší mzdy, ŽP, …
na problémy spojené s modelem maximalizace zisku reagují též teorie předpokládající jiné cíle, např.

dosažení určitého podílu na trhu
snaha dlouhodobě přežít
růst a expanze firmy
Podstata dokonalé konkurence, zisk (ztráta) v dokonalé konkurenci v krátkém období (včetně grafu) Trh je dokonale konkurenční právě tehdy, když žádná firma není schopna ovlivnit tržní cenu produktu. Firma se pouze rozhoduje, jaké množství vyprodukuje a prodá při dané ceně.
P = fixní – cena je fixní P = MR = AR (P = MR = MC)
homogenní produkt – úplně stejný produkt
dokonalá informovanost – o ceně, produktu, …
LR: volný vstup a výstup z odvětví
neexistuje riziko – firmy s jistotou prodají vše, co vyprodukují

v praxi existují trhy, které se DK blíží, např. trh se zemědělskými plodinami pricetaker – v DK firma přebírá cenu z trhu
maximalizace zisku – MR = MC → P = MC
zda bude mít firma zisk či ztrátu rozhoduje výše AC ve vztahu k ceně -křivka nabídky je zárověň křivka mezních nákladů Zisk (ztráta) v DK, SR π = TR − TC Zisk (ztráta) v případě, že firma pokračuje ve výrobě π = TR − VC − FC Ztráta v případě zastavení činnosti π = − FC

Možnosti tvorby zisku (ztráty) v dokonalé konkurenci v dlouhém období (včetně grafu)  Firma se nachází v dlouhém období, protože nemá fixní náklady a funkce celkových nákladů má degresivně progresivní tvar  Funkce celkových příjmů je lineární stoupající přímka, protože za každou další prodanou jednotku produkce firma obdrží konstantní příjem  Bod, ve kterém se nákladová funkce dotkne funkce celkových příjmů, představuje takové množství produkce, kdy se mezní příjem rovná mezním nákladům →v tomto bodě mají funkce celkových nákladů a funkce celkových příjmů sejný sklon  Funkce zisku představuje rozdíl mezi funkcí celkových příjmů a celkových nákladů →tato funkce se pohybuje v záporných hodnotách s výjimkou množství Q*, které odpovídá rovnosti celkových nákladů a celkových příjmů →ekonomický zisk je tedy v tomto bodě nulový  Firma v dokonalé konkurenci bude v dlouhém období vždy vykazovat nulový ekonomický zisk →Pokud by některá z firem na dokonale konkurenčním trhu začala vykazovat kladný ekonomický zisk, tak by za předpokladu volného vstupu do odvětví na tento trh vstoupila další firma, která by ekonomický zisk svým konkurentům opět srazila na nulu →Pokud by některá z firem na dokonale konkurenčním trhu začala vykazovat záporný ekonomický zisk, tak by za předpokladu volného výstupu z odvětví neměla důvod na tomto trhu setrvávat
Zisk či ztráta v dokonalé konkurenci, možnosti ztráty, její výše, řešení ztráty, bod uzavření firmy*

viz graf v předchozí otázce  je-li křivka AC nad úrovní cenové hladiny vyjádřené křivkou poptávky, podnik dosahuje ztráty (v bodě Q*)  je-li křivka AC pod úrovní cenové hladiny vyjádřené křivkou poptávky, podnik dosahuje zisku (vbodě Q*)  dotýká-li se v bodě Q* křivka AC křivky poptávky, pak firma dosahuje nulového zisku Řešení ztráty v SR
TR ≥ VC
krátkodobě může firma pokračovat ve výrobě, až do bodu, kdy TR = VC, nepokrývají však fixní náklady firma musí hradit fixní náklady, ať podniká, či nepodniká (ať hospodaří, či dočasně přeruší činnost) VC hradí jen tehdy, když podniká, hospodaří; přeruší-li činnost, nehradí tyto náklady při nulovém objemu výroby je ztráta rovna fixním nákladům (TR > VC ztráta menší, když firma vyrábí) TR < VC lepší zastavit výrobu Krátkodobá firma může podnikat, i když je ve ztrátě, tehdy, když pokryje alespoň variabilní náklady. Jinak je lepší přerušit činnost. TR = VC; P = AVC → bod uzavření firmy Pokud TR<VC, je ztráta menší pokud firma zastaví výrobu. Tato podmínka je splněna pouze v bodě minima průměrných variabilních nákladů. Pouze v tomto bodě může platit AVC = MC = P. Bod, v němž je tato podmínka splněna, nazýváme bodem uzavření firmy.
MC je nabídkou firmy v KO od průsečíku AVC a MC (min. AVC)*

Efektivnost v dokonalé konkurenci – druhy efektivnosti, dopady  výrobní efektivnost – firma je výrobně efektivní, když v dlouhém období produkuje produkt při minimálních průměrných nákladech (AC minimální) o alokační efektivnost (Paretova) – Ekonomika je alokačně efektivní, jestliže při dané úrovni technologie využívá své zdroje maximálně efektivně o Při efektivní alokaci se mezní náklady produkce určitého statku rovnají meznímu užitku spotřeby tohoto statku o Užitek spotřebitelů nelze zvýšit →firma je alokačně efektivní jestliže platí: MU=MC o Dokonale konkurenční firma je i alokačně efektivní (výrobně efektivní) o Celý dokonale konkurenční trh je alokačně efektivní 
Podstata a formy nedokonalé konkurence, maximalizace zisku v nedokonalé konkurenci

firma vyrábí většinou diferencovaný produkt → firma může ovlivit tržní cenu daného výrobku = trh, na kterém existuje alespoň jeden prodávající (firma), který může ovlivnit tržní cenu  monopol  oligopol  monopolistická konkurence
maximalizace zisku – MR = MC

Podstata monopolistické konkurence (včetně grafu)

nejběžnější forma v reálném životě
model obsahující rysy monopolu i prvky dokonalé konkurence (ze všech forem nedokonalé konkurence je DK nejblíže)

diferencovaný produkt – blízké substituty, např. jídlo v restauraci
P = f (Q) – cena závisí na množství; P = AR; MR ≠ AR
velmi dobrá informovanost – o cenách
LR: malé bariéry pro vstup a výstup z odvětví
existence rizika

firem na trhu je víc, takže 1 výrobce může tržní cenu statku ovlivnit jen málo Diferenciace statků a služeb v monopolistické konkurenci
každý spotřebitel si vytváří různé preference ve vztahu ke statku či službě jednotlivých firem – objektivní, subjektivní pohled  prostorové preference – vzdálenost místa prodeje od různých spotřebitelů  časové preference – způsob přepravy, víkendový provoz, období sezóny, …  věcné preference – např. preference barvy, vůně, tvaru, chuti, …  osobní preference – zpravidla vztah spotřebitelů k osobám reprezentujícím firmu (personál)
poptávka po produktu jedné firmy, která působí v MK je vysoce elastická – produkty se liší, ale mnoho zákazníků je ochotno si připlatit za svůj oblíbený produkt
poptávka po produktu jedné firmy je klesající Efektivnost v monopolistické konkurenci a) výrobně efektivní – jestliže v LR produkuje produkt při minimálních AC b) alokačně efektivní – jestliže MU = MC

Zisk (ztráta) v monopolistické konkurenci v krátkém období (včetně grafu)

optimální objem produkce – zlaté pravidlo maximalizace zisku – MR = MC
kde se protíná křivka MR a MC je objem produkce Q* - objem produkce, při kterém firma max. svůj zisk
podnik v SR může být buď ziskový, může dosahovat nulového nebo záporného zisku
jestliže firma realizuje ztrátu, může ve výrobě pokračovat, pokud uhradí alespoň VC (jestli ne, měla by skončit)  je-li křivka AC pod úrovní cenové hladiny vyjádřené křivkou poptávky (v bodě Q*), podnik dosahuje zisku  je-li křivka AC nad úrovní cenové hladiny vyjádřené křivkou poptávky (v bodě Q*), podnik dosahuje ztráty  dotýká-li se v bodě Q* křivka AC křivky poptávky, pak firma dosahuje nulového zisku (LR)

Zisk (ztráta) v monopolistické konkurenci v dlouhém období (včetně grafu)

proces maximalizace zisku a formování optimálního výstupu firmy v LR je v podmínkách monopolistické konkurence obdobný jako za podmínek dokonalé konkurence
nulový zisk -> příliv a odliv firem
pokud firma realizuje v LR ekonomický zisk, pak mohou do daného období vsoupit další firmy → individuální poptávková křivka se bude posunovat doleva dolů, dokud se cena nevyrovná dlouhodobým AV, a zisk tak nebude postupně nulový
ekonomická ztráta – řada firem by z odvětví odešla, a opět by se prosadila tendence k nulovému zisku
π = 0

Podstata a vznik monopolu, zdroje monopolní síly

monopol je tržní struktura nejvíce vzdálená od dokonalé konkurence
veškerou poptávku zajišťuje jediná firma – na trhu je přítomen jeden nabízející

jeden prodávající na trhu, např. Eurotel
unikátní produkt (nemá blízké substituty)
MR = MC → chce maximalizovat zisk
P = f (Q) – cena závisí na prodaném množství (MR ≠ AR)
4 zdroje tržní síly: stát, přírodní zdroje, patenty, úspory z rozsahu Zdroje monopolní síly  ovládání významných vstupů (přírodní zdroje)

daná firma ovládá vstupy nezbytné z hlediska výroby, např. termální pramen, ropa, úrodná půda
např. Karlovarské minerální vody, a. s. – největší výrobce minerálních a pramenitých vod v ČR – Mattoni, Magnesia, Aquilla – pro určitou skupinu představuje monopol  úspory z rozsahu (přirozené monopoly)
přirozený monopol vzniká, když je jedna firma schopna plně zabezpečit nabídku daného produktu s nižšími AC než by mohlo zabezpečit několik firem
nízké výrobní náklady dávají dané firmě monopolní postavení a brání vstupu nových firem do odvětví
přirozený monopol není trvalý – nové technologie umožňují vstup jiných firem do odvětví  patenty
na základě patentu může mít firma výhradní právo po určitou dobu na danou technologii, která ji umožňuje vyrábět dané produkty, a jiné firmy nemohou daný výrobek produkovat
tento faktor není trvalý – vědecko-technický rozvoj – nové technologie  státní licence a koncese
monopoly mohou vznikat i díky opatření státu – udělením licence či koncese k činnosti, např. Česká pošta
nejstarší způsob vzniku monopolu, např. právo na těžbu určitých surovin udělené panovníkem

Zisk (ztráta) u monopolu v krátém období (včetně grafu)- graf stejný jako u monopolistické, ale křivky D a MR více naklopené a D se dotýká osy x  U monopolu existuje obecná zásada, že firma maximalizuje zisk, jestliže: o je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady největší o dojde k vyrovnání mezních příjmů a mezních nákladů MR = MC.  Monopol může vytvářet zisk v krátkém i dlouhém období.  Monopol maximalizující zisk se z hlediska společnosti jako celek chová neefektivně, protože prodává své výrobky za vyšší cenu při menším celkovém výstupu.
Zisk (ztráta) u monopolu v dlouhém období (včetně grafu)  je rozdíl mezi TR a TC největší  dojde k vyrovnání MR=MC -monopol je v postavení, že může stanovit nejen množství výrobků, které bude na trhu nabízet, ale i jejich cenu (pouze takovou, kterou budou kupující ochotní přijmout, musí respektovat poptávku) -může vytvářet ekonomický zisk v krátkém i v dlouhém období a je to dáno právě překážkami vstupu dalších firem do odvětví -individuální poptávková křivka totožná s křivkou celého odvětví  nabídková křivka neexistuje, protože monopol nenabízí stále stejné množství, ale je různé v závislosti na průběhu poptávkové křivky -křivka MR klesá rychleji než poptávka, neboť MR z prodeje dalšího výrobku je u monopolu vždy nižší než cena
Efektivnost či neefektivnost v nedokonalé konkurenci (na příkladu monopolu)

monopol, který maximalizuje zisk, se z hlediska společnosti jako celek chová neefektivně, proč? (i alokačně i výrobně)
monopol prodává své výrobky (x DK)  za vyšší cenu (za cenu, která je vyšší než MC)  při menším celkovém výstupu (monopol vyrábí méně, než je společensky efektivní rozsah výroby)
pro společensky efektivní firmu (firmu v DK) platí MC = MR = P = MU
pro monopol však platí vztah MC = MR < P = MU Ztráta mrtvé váhy =objem produkce, která není vyprodukována v důsledku existence nedokonalé konkurence na trhu (např. monopol)
obsah trojúhelníku mezi křivkou poptávky (představuje hodnotu statku pro spotřetebitele) a křivkou mezních nákladů Regulace monopolu
cílem regulace monopolu je snížit případnou neefektivnost
vláda (stát) reguluje monopoly „aby si nemohli dělat, co chtějí“ – vhodné ceny Cenová regulace
nejčastější forma regulace monopolu
monopolu je dovoleno prodávat své výrobky za cenu, kterou stát dovolí
stát stanovuje max. prodejní cenu, která odráží oprávněné náklady výrobce a zisk
v praxi to není jednoduché: na základě čeho stanovit cenu? buď na úrovni MC (jako v DK) nebo subvencovat ztráty spojené s takovýmto prodeme na úrovni MC, … 6Uplatnění různých forem antitrustových (antimonopolních) zákonů
antimonopolní zákonodárství vzniklo koncem 19. století v USA
v ČR ÚOHS – Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

Cenová diskrimanace, monopol, monopson

monopol jako jediný disponuje monopolní silou a může stanovit cenu svých výrobků stanovit cenu, která bude pro všechny kupující stejná stanovit cenu rozdílnou pro různé kategorie kupujících → cenová diskriminace
cílem cenové diskriminace je dosáhnout zvýšení celkových příjmů, nebo zisku
monopol stanoví cenu pro movitější, a poskytně slevu lidem, kteří na to nemají peníze  diskriminace 1. stupně – teoretická možnost stanovit každému kupujícímu max. cenu, kterou by byl ochoten zaplatit → monopol by získal téměř celý přebytek spotřebitele
v praxi pouze abstrakce: firma nezná max. cenu, kterou je spotřebitel ochoten zaplatit a dotazovat se může, ale lidé chtějí co nejnižší cenu, tudíž by lhali  diskriminace 2. stupně – ceny jsou stanoveny podle objemu zboží, které si jednotliví zákazníci objednají; čím větší množství, tím nižší cena  diskriminace 3. stupně – rozdělení spotřebitelů do skupin, z nichž každá má vlastní poptávkovou křivku, a tudíž pro každou skupinu platí různé ceny a) musí existovat kritérium rozdělení spotřebitelů do skupin – segment trhu b) není umožněm prodej mezi spotřebiteli – někdo s nižší cenou prodá výrobek někomu s vyšší cenou
není vždy negativní, např. odlišné ceny pro důchodce, studenty v kině, dopravě, Zoo, … Závěrem  cenová diskriminace je spojena s monopolní silou  cenová diskriminace znamená zvýšení zisku monopolu, a to tak, že monopol se snaží získat co největší část přebytku spotřebitele Monopol a monopson
monopol = jediný výrobce (prodávající), proti kterému stojí na straně poptávky různí kupující
monopson = jediný kupující na trhu, např. v zemědělství – mnoho výrobců mléka, a jeden odběratel z regionu, např. nějaká mlékárna
s monopsony se nejčastěji setkáváme na trhu práce – kdy proti nabídce (uchazeči o zaměstnání) vystupuje jeden konkrétní subjekt
situace, kdy by byl na straně nabídky existoval jeden podnik (monopol) a na straně poptávky také jeden podnik (monopson) → bilaterární monopol – např. nabídka práce reprezentovaná jedním zástupcem (odbory) a poptávka daná jedním velkým podnikem Cenová diskriminace 1. stupně

Podstata a formy oligopolu, ochrana hospodářské soutěže
malý počet firem v odvětví – z nichž některé mají významný podíl na trhu a mohou ovlivňovat cenu produktu (většina velkých firem)
silná vzájemná závislost v rozhodování o cenách i množství produkce
firmy mohou vyrábět buď homogenní nebo heterogenní, ale substituční produkty
firmy v odvětví mohou činit reálné odhady o reakcích a akcích konkurentů
existují bariéry vstupu nových firem do odvětví, např. vysoké náklady na zavedení nové firmy, patentová omezení, preference spotřebitelů k již existujícím firmám, úmluvy a dohody mezi existujícími firmami

v ČR trh mobilních operátorů – O2, T-Mobile, Vodafone
platí zlaté pravidlo maximalizace zisku MR = MC  smluvní oligopol
několik firem, které produkují stejné či podobné výrobky → mezi těmito firmami dochází k uzavírání dohod → kartel = dohoda o spolupráci a společném postupu; mohou být uzavírány o:  stejných cenách produkce  velikosti produkce  teritoriálním rozdělení trhu
jestliže firmy kartelu postupují ve shodě, pak vytvářejí tržní situaci blízkou monopolu → firmy nasazují vysoké ceny, nezvyšují svou produkci a nesnaží se vzájemně si konkurovat snižováním cen → všechny firmy kartelu vytvářejí (na úkor spotřebitelů) čistý ekonomický zisk
kartletové dohody jsou v ČR zakázány, podle Zákona o ochraně hospodářské soutěže č. 143/2001 Sb: dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí sdružení podnikatelů a jedání podnikatelů ve vzájemné shodě ÚOHS – zveřejňuje na svých webových stránkách veškerné významné odhalené kartelové dohody, včetně výše uvedených pokut  oligopol s dominantní firmou – trh, na kterém se nachází silná firma, pro niž je výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům; větší část trhu si ponechá, a chová se jako monopol  duopol – dvě firmy si vzájemně konkurují Modely odbytové konkurence Cournotův – myslí si, že je konstantní; že na změnu množství nebude konkurent reagovat; pouze dvě firmy, které vyrábějí homogenní produkt, navzájem si konkurují Stackelbergův – předpokládá vzájemnou reakci firem, jinak vychází z Cournotova; firma vyrábí homogenní produkty, vzájemně si na trhu konkurují a na trhu existuje asymetrie informací Modely cenové konkurence Bertrandův (Edgeworthův) – existují pouze dvě firmy, vyrábějí homogenní produkt, navzájem si konkurují, firma plánuje tržní cenu s očekávaným množstvím odbytu a neočekává reakci konkurenta Chamberlinův – do odvětví mohou vstupovat nové firmy, původní firma ztrácí zákazníky a křivka poptávky klesá tak dlouho, dokud se nestane tečnou AC; konkurující firmy kopírují tržní ceny svého konkkurenta a dosazují je do funkce své očekávané poptávky Sweezyho model (se zalomenou křivkou poptávky) – firmy vyráběji diferencovaný produkt a firma očekává, že konkurent nebude reagovat na zvýšení tržní ceny, ale bude reagovat na snížení tržní ceny

Oligopol s dominantní firmou (podmínky na trhu, cena a optimální množství produkce, včetně grafu)

trh, na kterém se nachází silná firma, pro niž je výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům na tzv. konkurenčním lemu (okraji) (maximalizace zisku v konkurenčním lemu je P=MC)
firmy na konk.lemu se musí chovat jako v dokonalé konkurenci
dominantní firma cenu nastaví a ostatní ji musí přijmout, např. Bohemia Sekt
bod rovnováhy dominantní firmy je v průsečíku MC a MR d
P = AR > AC
na základě podmínky maximalizace zisku odvozuje dominantní firma svůj optimální výstup QD a optimální cenu PD → při této ceně nabízejí firmy na konkurenčním lemu výstupu QKL – rozdíl QT - QD část QKL bude vyrábět konkurenční lem dD- poptávka po produkci dominantní firmy

Oligopol se zalomenou křivkou (podmínky na trhu, cena a optimální množství produkce (včetně grafu)

model cenové konkurence
předpokládáme, že firmy vyrábějí diferencovaný produkt a každá z firem očekává, že konkurent nebude reagovat na zvýšení její tržní ceny, ale bude reagovat na snížení její tržní ceny také snížením
za optimální množství produkce lze považovat produkci, při které dochází ke zlomu poptávkové křivky
výsledkem je zalomená poptávková křivka složená ze dvou částí: a) jedna její část (méně elastická) vyjadřuje reakci konkurenta na snížení ceny první firmou b) druhá část (elastičtější) absenci reakce konkurenta na zvýšení ceny první firmou
vzhledem k tvaru poptávkové křivky MR není spojitou funkcí D0 – konkurent nebude následovat změnu ceny P (první firma Prodá větší množství, protože nemá konkurenci) D1 – konkurent bude následovat změnu ceny P (první firma prodá méně, protože už má konkurenci, ostatní také budou snižovat cenu)

Nabídka a poptávka po produkci firmy v nedokonalé konkurenci (včetně grafu)

NK: monopol, oligopol, monopolistická konkurence  monopolistická konkurence nabídka – neexistuje, protože je nejednoznačný vztah mezi cenou a množstvím poptávka = AR = a – bQ  monopol nabídka – neexistuje, protože je nejednoznačný vztah mezi cenou a množstvím poptávka – individuální funkce poptávky je křivka AR – vyjadřuje vztah mezi množstvím a cenou  oligopol – velké množství modelů – neřeší se

Výrobní faktory obecně

východiskem pro výrobu jsou VF: půda, práce, kapitál
domácnosti vlastní VF a pronajímají je firmám = výrobní vstupy potřebné k výrobě statků a služeb
peníze, které domácnosti od firem dostanou, se nazývají důchody, za které si domácnosti nakupují od firem statky a služby a) prvotní – půda a práce (zdroje přírody) b) druhotné – kapitál (výsledek předchozí výroby)  práce (Labour – L) – vědomá, účelová lidská činnost; člověk jí uspokojuje své potřeby; motivace lidí, organizace práce, výsledkem je mzda intenzita – množství práce vynaložené za časovou jednotku produktivita – množství statků nebo služeb vypracované jedním pracovníkem za určitý čas  půda (Land – A) a přírodní zdroje – primární zdroje přírody; zemědělská půda, stavební pozemky a všechny přírodní zdroje, včetně surovin, např. uhlí, ropa  kapitál (Capital – K) – statky, které slouží k dalšímu využití ve výrobě, např. stroje a) finanční – peníze, CP, akcie, obligace, … b) reálný :
fixní: statky, které se účastní výrobního procesu opakovaně
oběžný: zásoby surovin
výsledkem je zisk, nebo úrok

Poptávka po výrobních faktorech nevzniká přímo, ale zprostředkovaně, je považována za poptávku odvozenou. Např. poptávka po tkacích strojích bude odvozena od poptávky po kobercích.
Firmy jen ve výjimečných případech používají jen jeden výrobní faktor.
Tvorba cen výrobních faktorů je spojena s určitou službou - pronájmem určitého faktoru. Cenou půdy je sazba pozemkové renty, cenou práce je mzdová sazba a cenou kapitálu je úroková míra. Ceny výrobních faktorů se tvoří na základě poptávky a nabídky na trhu výrobních faktorů, obdobně jako se tvoří na trhu ostatní zboží ceny zboží.
Poptávka po výrobních faktorech v podmínkách dokonalé konkurence (včetně grafu)

firmy vstupují na trh poptávky v pozici poptávajících
poptávka po VF je určena kombinací množství VF, při které jsou minimalizovány celkové náklady na výrobu a při tom maximalizován zisk
v DK firma nemůže ovlivnit ani tržní cenu statku, ani tržní cenu VF – firma rozhoduje pouze o množství vyráběné produkce, a tedy i o velikosti nákupu VF
každá dodatečná jednotka nakoupeného VF přináší firmě dodatečný příjem
přírůstek vyvolaný změnou množství VF o jednotku → MFP = dTP dF mezní fyzický produkt práce
MRPK = dTR dK MRPL = dTR dL - příjem z mezního produktu práce, kapitálu MRP = MFC → stav, kdy je počet pracovníků z pohledu maximalizace zisku optimální MFC = mezní náklady na faktor; o kolik se zvýší TC najme-li firma další jednotku VF dTC dF AP < MFC – zisk záporný AP > MFC – zisk kladný  Cena výrobního faktoru v podmínkách dokonalé konkurence nezávisí na chování jediné firmy, mění se však v závislosti na podmínkách trhu, tedy na změnách v poptávce či nabídce  Klesající část křivky přijmu z mezního produktu, která je omezena hodnotou max. AR i, je zároveň křivkou poptávky po výrobním faktoru POPTÁVKA – individuální funkce poptávky je totožná s MRP L od průsečíků ARPL dolů

Poptávka po VF v podmínkách nedokonalé konkurence (včetně grafu)  V podmínkách nedokonalé konkurence, právě tak jako v konkurenci dokonalé, poptávka firmy po výrobním faktoru je určena příjmem z mezního produktu.  Firma v podmínkách nedokonalé konkurence je na trhu výrobních faktorů v pozici cenového tvůrce.  Konstrukce křivky poptávky firmy po faktoru v podmínkách nedokonalé konkurence není možno zkonstruovat vzhledem k tomu, že neexistuje fixní cena faktoru, kterou by firma musela akceptovat