Takže dobrý den, dneska si spolu projdeme další část naší učebnice, už si blížíme ke konci, jedna z posledních kapitole kultura na počátku novověku, konkrétně renezanse a humanismus. Takže co je to renezanse? Teď jak jsme předtím měli například gotiku, tak teďka se budeme celou dobu, celou tuto prezentaci bavit o renezanci. Renesance znamená znovuzrození. A to znovuzrození bylo takzvaná starověkého řecka.
Oni opět chtěli oslavovat tu velkou vládu toho impéria. Už jsme to tu měli několikrát. Takže re-nesance je znovuzrození re. Víme, že předponu re dáváme před něco, co se opakuje. Třeba reparát, že znovu děláte zkoušku.
V angličtině je dost často třeba reborn, znovu zrození. Takže tu předponu používáme ve více slovech. Takže si zapamatujte slovo renesance.
Tady ten mělecký styl, jako spousta dalších věcí, vznikl tehda v italských městech. Konkrétně ve Florencii, kterou můžete vidět tady na obrázku. Vznikl to teda v 15. století.
Rozdíl mezi gotekou a renesancí je, že ve středověku ta gotika směřovala k Bohu. Pamatujeme si, že jsme tam měli ten lomený oblouk a byly tam ty vysoké věže, úzké, hubené, směřovaly co nejvýš. No ale teďka v novověku, v renesanci, směřujeme více k člověku, takže jsou spíš nížší, ale široké.
Tady sice to vypadá jako jasně, je to i vysoké, musíte chtěli... prostě něco obrovského, že jo. Ale oproti té gotice je to dost jiné. V renezanci se teda kladl důraz na lidský rozum. Samozřejmě, pořád se modlili, pořád věřili v Boha, ale už chtěli tak nějak bádat a vědět víc o světě z pohledu toho člověka.
Takže důraz na ten lidský rozum, tomu se říká humanismus. Od slova human, víme, že human je člověk. Takže humanismus je cokoliv spojeného s člověkem, nikoliv s Bohem. Snažili se teda pochopit různé zákonitosti světa, třeba proč je v země kulatá, chtěli se naučit číst hvězdy, o tom už jsme se dozvěděli víc u Rudolfa II.
Tady vidíme známé díle od Michelangela, ještě se k němu dostaneme. Co se týče teda té architektury, jak jsem říkala, stavba do šířky. Pevně to sedí na zemi.
Podívejte si, jak je to široké. Ploché stropy, římsy, sloupy. Teď vidíme sloupy, římsy.
Připomíná nám to trochu tu starou antickou stavbu, kdybyste se dívali na stavby ze starověkého řecka. V Atenách, co jsou a podobně, tak to vypadá podobně, že jo? Tady to renezanční dílo. Opravdu je to směřování nebo znovuzrození té antiky.
Arkády, to je tady tohle, arkády jsou sloupy, které propojí tady ty oblouky a nesou balkóny nebo podlahu dalšího patra. Takže vidíme, že tady máme takové jakoby pavlače, že? Nám to tak spoluje. Další důležitý znak je souměrnost. To si můžeme všimnout, že ta stavba, kdybychom ji tady tak rozřízli napůl, tak je úplně stejná vlevo a úplně stejná vpravo.
Stejně tak tady. Kdyby to bylo krásně ze středu vyfocené, tak se podíváme. Tady máme.
Raz, dva, tři sloupy, tři sloupy, čtvrtý, čtvrtý, pátý, pátý. Jo, je to stejné, ale tady jsou nějaké takové věžky. Tady jsou ty samé. Je to souměrné, takzvaně stejné na jednu i na druhou stranu. Jednoduchost geometrických tvarů, oproti té gotice, to je malinko jednodušší.
A pravidelnost těch proporcií, jo, je to pravidelné. Tak, tady vidíme obrázek ještě z té Florencie, té významné stavby ve Florencii, v Itálii. Když tam se zřejmě vzniklo, tak bych tam stavěla víc, nejenom ta jedna moudra.
Typické jsou z grafity, to je vyškrabávaná omítka. Nepléť si to s grafitama, co malují sprayeři na stěny, jo? To jsou s z grafity a většinou jsou tady ve formě těch obálek. Tady vidíme ty ploché stropy, které jsou samozřejmě asi nějakým způsobem vzdobené většinou.
To je u nás na jednom ze zámku. Ale jsou teda ploché, žádné složité, tak jak jsme měli v gotice, obrovské, vysoké, podepřené tím vnitřním systémem, lomeným obloukem. Ne, tady už jsou ploché. A tím, že je to do šířky ta stavba, tak ty stropy nemůžou být ani tak vysoko.
Tady jsou ty zmiňované arkády ještě vysvětlené. Toto je zámek, klášter v Oslavanech. Se můžete tady podívat, to je ubrna, není to zase tak daleko.
Vidíme tady ty balkonky a ty propojené sloupy tím obloukem. Všimněte si, že ten oblouk už je kulatý, takže tady máme obrázek, kde to vysvětluji. Tahle první arkáda je ještě románská, z toho, že to už je dávno, dávno, co jsme se o tom učili.
Vidíme tam ty sloupy a propojené je to i tím sloupem, i tím obloukem. Toto je ta klasická gotická, kterou jsme probírali minule, ten lomený oblouk. Tady toto je styl z benátek, tu má ještě nějaký balkonek, je to takové dekorativnější.
A o tomhle se bavíme teď. Toto je to renezanční, že z toho sloupu zrovna vychází ten oblouk. Je to dost podobné tady tomu původnímu románskému, ale není to úplně stejné.
Tady vidíme zámek v Bučovicích, taky v románském stylu, tak se tam jděte podívat. Můžete zamachřit, že víte, co je to za styl. Říká se tam Arkády.
Vznikají nové typy světských staveb. Světské stavby jsou necírkevní, ale pro normální lidi. Těm se říká světské stavby.
Jedním z nich je třeba předměstská vila, tady vidíme nějakou organizační vilu. Vždycky měly krásné zahrady i ty zámky, takže hodně se teď rozbíjely ty zahrady krásné, velké. Tady máme zámek v Litomyšli, vidíte ty z grafity na té fasádě, tady nějaké ornamenty, obrazy. Ta technika se dělala tak.
že nejdřív se nahodila tmavá omítka a po zachnutí se tenkou vrstvu překryla světlou omítkou. A do ještě vlhké světlé omítky se vyškrabávaly ty požadované obrazce. Mohly tam být třeba nějaké i antické báje nebo právě ty psaníčka. Tady vidíme Švarceberský palác v Praze, opět z grafity. Tady vidíme radnice ve stříbře.
Stříbro tak se jmenuje to obec v plzeňském kraji. Tady vidíme, že dole jsou ty obálky, ale tady nahoře to máme krásně zdobené nějakýma obrazama, že? Stejnou technikou.
Vidíme sloupy typické, kulatý ten oblouk. Je to spíš souměrné, není to až tak vysoké. Spíš i do šířky už jsou tam normální hranaté okna.
Tady taky vidíme, kdy jsou ty ozdůbky nahoře. Tak, další významné stavby včera. Tak z těch, co už jsem doteď řekla, plus tady ty další, chci, abyste věděli alespoň tři.
Takže Letohráde Královny a ne v Praze, na Pražském hradě, i s krásnou zahradou. Tady máme renezanční Telč, tady tyhle všechny domky, mějí tam daleko víc na náměstí, je to v Telči teda, a jsou z renezanční doby, vidíme tady ten takový tam je průchod, tady jsou štíty z grafity, ten dal. Letohráde kvězda, ten je typický, je ve tvaru šesticí P hnězdy, kdybyste se podívali zvrchu úplně.
Je to teda taky u Prahy. Zámek v Opočně, Opočno. Tady vidíme zámek v Třeboní. A tady už máme výtvarné umění.
Umělci už se snažili tvořit realisticky. To znamená, že to, co viděli, se snažili nakreslit. Používali perspektivu. Perspektiva, kdy se mi trochu je zaznačená.
To, co je dál, musí být menší, jak to, co je blíž. Vidíme, že tahle postava bude větší než tahle postava. Tady je někdo ještě menší, proti tady tomuto.
Zkrátka tomu se říká perspektiva. My to... Nám to přijde přirozené, ale do té doby se to až tak nectilo.
Takže začali to používat až tady v té renezanci. Začali častěji malovat krajinu, ale pořád zůstávaly náboženské výjevy. Tady vidíme poslední večeři od Da Vinciho. Chci, abyste si zapamatovali nějaké autory z této doby, renezanční. Takže tady už je ten, co jsme jednou viděli na začátku, od Michelangela.
Stvoření Adama. Takže je to nějaké zase trochu mítické. Tady vidíme Adama a Boha.
Sixtýnská kaple v Římě. Takže náměty řecké a římské mytologie. Tady vidíme tři grácie. Dost často zobrazovaly už nahé tělo, což do té doby nebylo úplně tak typické.
Ale tím, že se zkrátka víc zaměřovaly na rozum a na člověka. Tak už si to mohli dovolit, takže už zkrátka. I sochaři, tady jsem nedala žádnou fotku sochy.
V učebnici máte sochu od taky Michelangela, sochu Davida, typ úplně nejznámější sochu jeho, takže se můžete podívat do učebnice. Taky se dost často kresly portréty panovníků, tohle už znáte, to jednáš od druhý, že? A to se snažil autor. zachytit jeho podobu pomocí ovoce a zeleniny. Takže co je experimentovali?
Tady vidíme zrození Venuše od Sandra Botticelliho. Zase jo, nějaký anděl, je to tak nějak mítické. A klasická Mona Lisa Leonardo da Vinci. Takže zapamatovat alespoň jednoho.
A co se týče vtělenosti, snažili se poznávat nové věci. Ideálem byl všestranně nadaný moudrý člověk a tím se stal Leonardo da Vinci. My víme, že byl malíř, že byl architekt, vědec, anatom, vynálezce. Byl toho zkrátka ještě daleko víc. Tady vidíme jeho anatomickou kresbu známou, jeden z jeho vynálezů, nějaký létací stroj.
Tohle je tank první, který vymyslel. Tady už je zmiňovaná Poslední večeře a Mona Lisa. Takže základem... Vzdělenosti byla opět latina, ale čím více zěků jste uměli, tím jste byli samozřejmě vzdělanější. Dále se učila řečtina, hebrejština a další národní jazyky.
Vznikly nové obory, jako je přírodověda, fyzika, chemie, botanika, anatomie, astronomie, velmi významná. Do té doby taky se k tomu nekladl takový důraz. Literatura.
Dodnes se čte jedno z nejznámějších děl Lede Cameron v té době od Giovanni Bocaccia a psali o každodenním životě lidí. To znamená, že ty lidi to bavilo, že jich to zajímalo, protože psali o tom, co se jim dělo, o aférách mezi ženou a mužem, o podvodech, o hříchu. A to ty lidi bavilo. To se jim líbilo, to funguje doteď.
Jaké to je novely, že? Tak, William Shakespeare, tady ho máme. A chtěla bych, abyste si dohledali aspoň tři díla jeho. Tady jsem vám jedno zmínila, Hamlet, pak máme třeba Othela, Roma a Julie určitě znáte. A další, další, další, mají velkou spoustu.
Psal i historické věci. Takže nastudujte. Hudba.
Vícehlesé skladby to už jsme měli, ale teď se to trochu změní. Pořád se nám propletá melodie, ale jenom jedna hlavní. Skládaly se zase hudba pro mše, dokonce vznikly instrumentální skladby, takže se tam nespívalo. Typická byla loutna a dvorské kapely byly takový předchůdci orchestru.
Tady máte ukázku písničky, kterou chci, abyste si pustili, určitě ji znáte. A tady ještě něco málo k módě, tady vidíme... jak vypadali muži a alžbětu, jak vypadali ženy, hodně našňouření, mají toho na sobě docela dost, muži mají akorát nějaké pončochy, ale To je vše. Takže zápisy mějte.