Kopec s dírou na vrcholu, ze které se kouří. Takhle si většina z nás představuje aktivní sobku. A teď jsme v České republice, vidíme tady také díru na vrcholu kopce, ze které se kouří. Jsme na vrchu Boreč, v Českém středohoří nedaleko Lovosic. A to, co tady kouří, je teplý vzduch, který se ohřívá o skalní masiv, který akumuloval to teplo během celého léta. a pak přes zimu předává to teplo, to nazbírané teplo, vzduchu, který skrz ten kopec proudí. Ohřátý kopec si nasává těžký studený vzduch při patě, uvnitř toho masivu se ten vzduch ohřívá, ta teplá skála mu předává své teplo a pak ve vrcholových částech vlastně proudí ven ten teplý vzduch. V sílu toho proudění si můžeme... vyzkoušet jednoduchým pokusem s větrníkem. Může nám to připomínat činnou sopku, i když tenhle kopec, nebo tahle kdysi sopka, vyhasla již před asi 30 miliony let. Malebná krajina českých sopek a zajímavé horniny přitahují pozornost českých světových odborníků již více než 200 let. Za výzkumy se mířili i Alexander von Humboldt nebo Johann Wolfgang Goethe. Sopečné horniny vytváří v české krajině takovéto výrazné kopce s relativně strmými svahy. V drtivé většině případů však nejde o pozůstatky opravdových sopek, ale často jsou to přívodní dráhy těchto vulkánů vypreparované selektivní erozí. Jde o to, že ty sopečné horniny jsou mnohem tvrdší a erozy odolávají mnohem lépe než okolní uloženiny křídového moře. Příkladem je třeba tady Házenburg, který vidíme jak ční z okolních hornin. A samotný Házenburg je vlastně čedičová žíla vypreparovaná z těchto okolních hornin. Tahle ctá morfologie, ta výrazná převyšující morfologie těch sopečných kopců, vedla již naše předky ke stavbě hradů na těchto zbytcích sopečné činnosti. Proto většina sopečných vršků v Čechách... Má na svém vrcholu pozůstatek nějakého hradu nebo tvrze. Teď se dostáváme do prostoru mezi skalníma věžema Baba a Pana na Troskách. Snažíme se dostat k výhlozu čediče, který představuje zbytek lávového proudu. Tady vidíme sloubcovou odlučnost, která je pro čedičové horniny dosti typická. A vlastně rozpad té četíčové horniny na takovéhle skoro pravidelné pěti až šesti boké hranoly je způsoben chladnutím té žhavé lávy. Ta láva přitom zmenšuje objem, začne praskat na tom povrchu. A ta láva postupně od toho povrchu a zároveň od té báze chladné směrem do centra, tak i tyhle puklinky, které se nejdříve vytvoří na tom povrchu, se začnou roztahovat, začnou propagovat do nitraté lávy. až nakonec oddělí tyhle sloupcovité útvary. Každá sopka je jiná a podobně i každá sopečná erupce je jiná. A aby jsme byli schopni interpretovat nebo rekonstruovat, jak vypadala sopečná erupce, která vytvořila určitý vulkán, musíme se bedlivě podívat na uloženiny té erupce. Tady na troskách vidíme, že převládají uložněny tvořené struskami, což jsou takovéhle úlomky čedičové horniny s velkým množstvím bublinek po unikajících plynech. Takovýhle typ erupce, který produkuje velké množství úlomků strusky, označujeme jako strombolský. To znamená, že si můžeme velmi dobře představit, že před těmi 17 miliony let, kdy byly trosky aktivní, ty erupce vypadaly úplně stejně jako dneska soptí vulkán Stromboli. Energii většině sopečných erupcí dodávají vulkanické plyny. Ty jsou primárně rozpuštěné v magmatu. Jak magma stoupá k povrchu, dochází k potlesu tlaku. A s klesajícím tlakem se postupně z magmatu uvolňují plyny v podobě bublinek. Je to podobné, jako když si otevřete láhev sycené limonády. Se stále rostoucím počtem a velikostí se v určitém okamžiku začnou bublinky propojovat. A tím dochází k trhání magmatu. Čím více plynu magma obsahuje, tím více je magma roztrháno a tím menší částečky vznikají. Plyn prudce unikající ze sopečného jícnu vynáší útržky magmatu, sopečné bomby a strusky. A vrství je na nově vznikající sopečný kužel. Jak erupce pokračuje, na kužel se vrší více a více sopečného materiálu. Tady jsme došli na hranu sopečného kráteru vulkánu Prackov. Prackovský vulkán je sopkou typu struskového kuželu a je to jedna ze dvou sopek v České republice s morfologicky zachovaným kráterem. Tou druhou sopkou je velký růdný u Bruntálu. Tady vidíme ten samotný kráter a vidíme, že ta hrana má tvar podkovy. Kráter je hluboký asi 20 metrů v porovnání s tou okolní hranou. Od severu na jich má asi 150 metrů a od východu na západ asi 200 metrů. Celý ten Prackovský vulkán je menším typem sobky, která vznikla sérií relativně malých erupcí, které šly rychle po sobě. Není možné si představit sobku typu Merapi nebo Fuji, která má řadu erupcí a po dlouhou dobu se vyvíjí nějaký vysoký špičatý kužel. Teď jsme na jižní hraně a vidíme, že když se vydáme směrem na východ, že množství toho uloženého sopečného materiálu roste. Že se vlastně ten vulkán nebo ta hrana toho vulkánu směrem k východu zvedá. A je to dáno právě tím, že od západu vanul vítr, který tlačil většinu toho materiálu na východní hranu. Tento kráter, nebo to, že tady máme zachovaný morfologicky zachovaný sopečný kráter, je známo teprve několik málo let, asi tři nebo čtyři roky. Teď se šplháme na svah nevysokého vršku u obce Prackov, nedaleko Turnova. A jdeme se podívat na uloženiny jedné z nejmladších sopek v Čechách. Prackovského vulkánu, který vybuchl asi před pěti miliony let. Tady máme odkryté právě uloženiny této erupce, respektive její poslední fáze. A vidíme, že převládají relativně velké sopečné bomby a velké úlomky z trusky. V každé větší té sopečné bombě nacházíme pozůstatky... útržků plášťových hornin, vyvlečených tím eruptujícím magmatem k povrchu. Bohužel v tomhle případě, protože ty plášťové horniny jsou vůči zvětrávacím procesů méně odolné než bazal, tak tady vidíme již pouze dutinu a pouze zbytky. toho ksenolitu, toho cizorodého materiálu vyvrženého magmatem, ale jasně podle struktury můžeme poznat, že to byla plášťová hornina. A kdybychom například tuto velkou bombu rozbili, tak bychom uvnitř opět zcela jistě našli nějaký velký, tentokrát čerstvý úlomek zemského pláště. Tady význam těchto plášťových hornin je hlavně v tom, že nám umožňují podívat se do... hlubších částí zemského tělesa, kam žádná vrtná souprava nemůže dovrtat a vytáhnout o tamtať nějaký materiál. Takže my jsme závislí pouze na těchto úlomcích, vytažených při erupcích na povrch a pouze podle těchto úlomků získáváme informaci o složení a struktuře z vrchních částí zemského pláště.